Zdravíme v čase, kdy se i živí stávají jenom přízraky....

4tRTJP4XukkHQN8oTbmxStP6LEaIllknOLA0wfIRRvEk0B0kp1Ug7oHUi54N4BeqqOyjthY

Olda

2.12.2013



Stál jsem na břehu a díval se, jak přechází sám přes brod. Voda se tříští o jeho plece a já zpívám píseň na odchodnou. Nakonec vystoupil na druhém břehu a já naposledy slyšel, jak zaržál. Pak zmizel v mlze a ve vysoké trávě.

Dnes přešel na druhou stranu náš dlouholetý kamarád Arabscha. Byl to kůň ze starých časů. Bez původu a hřebcem do konce svých dnů.  Jeden  z  nejlepších. Bylo mu 21 a prožil vedle nás téměř celý život a já mu zpívám píseň osamělého jezdce.

Počkej na mě jednou, můj drahý příteli,
až mě srazí mečem, či lukem zastřelí.
A až na mém těle vztyčí mohylu,
přivedu ti bratře krásnou kobylu.
Přeplavu s ní řeku, až na ten druhý břeh,
tam do pasu je tráva, kameny kryje mech.
Na břehu té řeky zase budeš stát,
až dotknu se tvé hlavy, no tak budu rád.
Tam na druhé straně se rány zacelí.
Všechny jizvy z bojů po ostré oceli.

S6307345

IMG 0002

Olda