Kojot a láhev vodky

Tak mě tak napadá, jak je zvláštní výskyt jedné bytosti ve starých mýtech celého Světa. Jednou je to lišák, jindy vlk, nebo Šotek a někdy třeba kojot. Ale pořád je to ta samá podstata. Mně se líbí Kojot. Je to sympaťák. Ani hloupej, ani chytrej, ani hodnej, ani zlej. Prostě darebák, který je zkrátka všude…Ovšem, můžete si být jistí, že setkání s ním vám nikdy nepřinese nic dobrého.


Kojot a láhev vodky

983659 375337059241388 103606494 n

Jednoho dne, když v téhle zemi zrovna výjimečně nepršelo, tak přes step vysokou trávou běžel Kojot. Flinkal se od nikud nikam a jako vždy se tloukl od ničeho k ničemu a přitom se tvářil, jak důležitou práci zrovna má. Dnes bylo náramně potřebné, se přesunout od téhle hory, k té druhé a přitom najít cokoliv k snědku, nebo alespoň vyvést nějakou lumpárnu.

Jak tak skáče od drnu k drnu a z kamene na kámen, tak si všiml něčeho, co se nedaleko v trávě blejsklo sluncem. : ,,Ha konečně!!!, Já to věděl! Dnes to bude skutečně mimořádné“.

Několik skoků a je u blýskavého pokladu. V trávě tam leží krásná baňatá láhev plná jiskřivé tekutiny. Kojot nikdy nic tak úžasného neviděl. Chodí nedůvěřivě okolo a natahuje dlouhý zvědavý nos, aby zjistil, zda v tom není nějaký trik.

,,No fůůůj !! Já to tušil.“
Nedávno se na pláni objevilo nové zvíře, které se kojotovi, ale vůbec nelíbilo. Už jen proto, že měl pocit, že tenhle by mohl být větší vykuk, nežli on sám. Ale tohle, bylo ještě ke všemu hrozně ohyzdné. Chodilo to po dvou, jako lidé, nebo naštvaný medvěd. Mělo to ohromné tučné břicho, lysou hlavu, jako sup. Za to ryšavé chlupy od červeného rypáku dolu, až na hrudník. Ukrutně to páchlo a co mohlo, to sežralo. Kojot nikdy nepotkal, tak lačnou bytost….Říkalo se jí Obchodník!

Nicméně, tenhle Obchodník tuze dráždil Kojotovu zvědavost. Míval káru těch nejúžasnějších věcí, a kam přišel, tam trošku utrousil. Takže ho všude rádi viděli. Nikdo nevěděl, kde ty báječné věci bere.

,,Mám to“ vykřikl kojot nad flaškou. ,,Tohle bude tutově Obchodníkovo vejce!
 Z toho se budou určitě klubat ty náramné věcičky, co ten smraďoch vozí na káře“.

Stočil se kolem lahve a už snil, co parádního se mu z ní vyklube. Třeba barevné korálky, nebo zrcátko. Také by to mohlo být  uzené vepřové. To by bylo ještě lepší. Nebo ty nádherné žluťoučké plastové kachničky, nebo vysavač, vložky a čistící prostředky…..No, zkrátka něco, bez čeho se nedá žít.

A Kojot leže. A ležel ukrutně dlouhou dobu, až ho bolela v těle každá kost. A čím dýl ležel, tím byl naštvanější.

,,Vydrž…vydrž!“ cedí Kojot mezi zuby. ,,Odměna tě nemine!“.

Nakonec to nevydržel, a vztekle vyskočil a rozkřičel se na flašku. ,,Takže ty se teda klubat nebudeš? Ty jsi ale tvrdohlavý vejce! Víš ty co? Tak já tě vypiju“ A jal se nebohou, tvrdou a kluzkou flašku ohlodávat ve snaze promáčknout tomuto vejci skořápku.

No, moc mu to nešlo, ale nakonec se mu podařilo přeci jen vytáhnout špunt. Chutnalo to zajímavě. V krku to pálilo, ale

v břichu to náramně hřálo a kojot měl pocit, že vypil kus slunce. No to je ale parádní věcička!“ a dal si další doušek.
Netrvalo dlouho a kojot si vesele skákal z kamene na kámen, honil si ocas a smál se na celé kolo. Ještě nikdy si nepřipadal, tak vtipnej a jedinečnej… A tý síly co má.  Klidně by nakopal zadek i medvědovi, tomu vejtahovi.  ,,Paráda“ A dá si další mohutné doušky.

O nějaký čásek později Kojot smutně pláče vedle prázdné lahve a naříká, že je na zemi sám a že ho nikdo nemá rád.  Dokonce zvažuje sebevraždu. Nakonec se potácí stepí, padá na zem, co chvíli zvrací.  No takhle šoufl mu snad nikdy nebylo.

Je hluboká noc. Kojot leží pod hvězdami. Všechno se s ním točí. Je mu horko i zima a co chvilku ukrutně blije. Nakonec usne hlubokým spánkem.

Vzbudí se, až když je slunce vysoko na obloze. Má pocit, že umřel. Hlava se mu snad rozskočí, v žaludku tři žáby, co s

e melou a pekelná žízeň. Potácivě se zvedne a motá se k nejbližší louži, kde se svalí a dlouze pije.

,,No to je děs, skutečně pekelnej mejdan.  To je teda opravdu příšerná věc. Něco takového bych sám nevymys

lel.“

,,Tohle je tak ukrutná věc, že jí musím donést Lidským bytostem.  Ti si s ní užijou jistě spoustu legrace.“

A jak řekl, tak také udělal.

942147 374612145980546 1120619586 n


Už zase kulhám…Tahle zkouška mému kolenu moc neprospěla. Počasí je stejné jako u nás v říjnu. Prý je zrovna období dešťů. Chystám se k odjezdu. Tahle rodinná sešlost, co tu mají, se již brzo rozpadne. Snad mě vezme do Bátaru inženýr Baska.

Právě jsem zjistil, že s Baskou nepojedu. Veze plno příbuzných a já se již nevejdu.

Byl jsem na hoře s orlím hnízdem a udělal jsem obřad za šťastný návrat…Přestalo pršet.

Mongolové od rána dost pijou vodku a ženský to nesnášej a jsou naštvaný.

Chlapi porazili ovci. Za živa jí rozřízli břicho a vytrhli srdce. Bylo to i na mě dost. Batka kouká na to, jak jsem zaražený. Ptá se, jak zabíjíme ovce my. Povídám, že je většinou podřízneme a on na to, že jsme hlupáci, protože nám většina krve uteče na zem. Ta má přeci velkou cenu… Něco na tom je, když vezmu v potaz, že na většině Mongolska je po větší část roku žalostný nedostatek vody.

Ženské hned pohotově uvařily vnitřnosti. Teď už to mám vychytaný. Trubicím se vyhýbám a baštím jenom játra.

Jako další chod chlapi ovci nacpali do hliníkové konve, přesně takové jaká se u nás používá na mléko. Přidali k ní žhavé kameny, byliny a vrbové lístky. Vše funguje jako papiňák. Hostina je brzo hotová. Je to náramná dobrota.

Jdu na procházku kolem řeky a snažím se zapsat do paměti každý detail. Řeku, kameny, barevné kobylky, ptáky i zvlněný zelený koberec.

 Švagr odváží Basku do Charchoryn, aby si mohl přivést své parádní bílé auto.

Mongolský chlápkové vymysleli nový trik jak pít milovanou vodku a přitom se zbavit přísného dozoru ženského osazenstva. I když, hladinku si udržujou slušnou už od včerejška.
Švagr se vrátil s motorkou už za tmy a povídá, že Baska uvízl v bahně s autem ve stepi a že já a Batka mu musíme jít pomoci, jinak tam zůstane trčet do rána. Všichni tři jsme se naskládali na motocykl značky Dněpr a vyjíždíme do stepi.

Už zdálky je slyšet řev motoru ve vysokých otáčkách. Baska sedí s autem v jámě v bahně. Protáčí kola, až bahno stříká a směje se na celé kolo, jak parádně vymyslel ten trik s uvízlým autem…No prostě lež jako věž… Všechno to bylo jenom proto, aby si chlapci mohli dát na rozloučenou ještě pořádně do trumpety a bohatě popít milovanou ohnivou vodu.

Sedíme všichni v autě. Bahno je venku i ve vnitř a naléváme v rychlém tempu. Hulákáme jeden přes druhého a řehtáme se na celé kolo. Ve čtyřech jsme vysáli tři flašky. Mám jí hodně slušnou. Beru to jako rozlučku. Už se nikdy neuvidíme a kluci jsou fajn. Škoda, na návštěvu je to dost z ruky.

Po návratu do jurty všichni svorně lžeme, že jsme nic nepili, přesto, že se všichni značně potácíme a hlasitě se smějeme tomu, jak je naše nehorázná lež průhledná. Ženský jsou prostě svaté na celém světě. Vždycky nám naše klukoviny nakonec odpustí.

Ráno se Baska samozřejmě po té pijatice nevyhrabal, aby mě odvezl. Asi v půl dvanácté se konečně všichni vzchopili a zmobilizovali.

Loučení je krátké. Tak, jak to má u kočovníků být. Jsme si všichni rovni. Oni stěhují svá stáda a já cestuji zase na druhý konec světa. Rozdal jsem všechno, co jsem mohl postrádat. Batkovi plachtu, a části vojenské výstroje. Jeho ženě propisku s baterkou. Mladšímu bráchovi kompas, který se mu tolik líbil a babičce něco málo dolarů. Ta na oplátku vypláchla v řece dvě plastové flašky od českého mogulu a naplnila mi je kumisem na cestu.

575571 375233589251735 122148988 n

Teď je 15.00 a já jsem u Batkovy mámy v baráčku. Všichni odjeli do Bátaru. Já se už bohužel  nevešel do auta.
Barák je plnej malejch kluků, kteří se očividně nudí.  Ukrutně mi lezou na nervy. Teď se zrovna rvou všichni přede mnou na podlaze. Normálně by mi to moc nevadilo, ale je mi docela dost blbě po tom včerejším mejdanu.

 

Do noci tu dělají velký kravál Batkovy ségry, které se pořád o něco dohadují. Dal jsem jim svůj Kumis ala Mogul, z kterého měly ohromnou radost. Prý se o mě někdo postará, zjistí kdy něco jede do hlavního města. Pochopil jsem, že jízdní řády tu nemají vůbec žádnou hodnotu. Nejen, že se nedodržují hodiny, oni se prostě nedodržují ani dny, kdy se jede. Prostě, když se autobusákům chce jet zpátky do města, tak na to skočí, naberou lidí a vzhůru k obzoru… Dneska? Zítra? ... Kdo ví?
Jsem jen balík, který čeká, až ho někdo odešle. Hodně jsem se naučil. S ničím se neperu. Až přijde čas na to, abych jel, tak pojedu. Vždyť step je tak velká. Co znamenají dni v moři věčnosti. 

971887 375233352585092 144238487 n