Naše novinky

 

Kámoši jak hrom :-)

Olda

25.10.2018

 

 


 

 

Popojedem...Tany a vozíček :-). Video ke shlédnutí tu:

Olda

14.10.2018

 

 


 

 

Tak jsme s Tanym dali poradu a zvolili další strategii výcviku. :-) Říkal, že to musí být hlavně sranda :-)

Olda

14.10.2015

 

 


 

 

Divoši...:-)
Tyhle kluky mám dodnes rád. V tuhle dobu jsme se živili tím, že jsme se mlátili před publikem palicema po hlavách a ukazovali, jak padat z koně, aby to vypadalo, jakože střelenej puškou...a samozřejmě také tvrdym chlebem, co nám lidé nosili pro koně. :-) 1994

Olda

11.10.2018

 

 


 

 

Tak ještě jedna vykopávka...
Vystoupení ve Vestci v roce 94. Krásní jsme byli. :-)
Za foto děkuji Kateřina Polášková

Olda

5.10.2018

 

 


 

 

Tenhle kamarád ke mně přišel před časem s několika nehezkýma návykama. Myslím si, že pokud chci koně měnit, tak je potřeba, aby začal mít zájem s člověkem spolupracovat. :-) Takže přivolání.

Olda

3.9.2018

 

 


 

 

Vždycky na svatého Václava si vzpomenu na dědu. Rád mi ukazoval, co je v životě fakt důležité .... Zdravim, dědo, tam nahoru.

Olda

28.9.2018

 

 


 

 

O čase, koních a lidech...
Každý rok mám tendence se s příchodem podzimu otáčet za uplynulou sezonou...
Vždycky se tak trochu zlobím na čas, že si tak klidně letí a kašle na to, co si o tom myslím. Lidé i koně ke mně přicházejí a zase odcházejí a já tu stojím jako strom, z kterého každý rok orve vítr listí.
Letos mě život donutil přibrzdit před poslední zatáčkou, abych nakonec z vlastní blbosti nevypadl.... Tak si lížu nové i staré rány, abych mohl na další zastávce vyskočit na peron v plné síle a přemýšlím o všech těch lidech a koních, co mě učili..

Jedna senzitivní kamarádka mi nedávno napsala..." Víš proč spoustu lidí nerozumí koním? Protože myslí jako lidé. A víš proč někdy nerozumíš lidem? Jelikož myslíš jako kůň. "
A mě se tahle myšlenka už dlouho točí v hlavě a dumám, jak to udělat, abychm se na konec, ve spolek, tak nějak všichni dohodli. :-)

Letos jsem potkal spoustu starých přátel i nové lidičky, a mohl se mrknout na jejich koně, což je vždycky velká inspirace.. Těší mě, když dokážou být lidé v práci s koněm otevření a přemýšliví. Když se nezahledí sami v sobě a vidí, že ke zkušenostem se svými vlastními koňmi může být "sto" variant práce s koňmi jinými. Jelikož co kůň, to nový příběh a proto ani žádný kurz není stejný jako ten minulý...
To je právě ten důvod proč se opakovaně tito lidé na mé kurzy vrací a já jsem rád že vidím někoho rok za rokem růst. :-)
Dávno jsem poznal, jak zrádný je pocit, že když nám to jde s naším koněm, tak jsme vlastně dobří, že už to umíme a není potřeba jít dál. Každé rozcestí nabízí zase další rozcestí. A jedna prošlá cesta znamená jen desítky cest, které jsme třeba minuli. :-)..... Každý mijíme cesty a pořád je co nacházet. :-)

Olda

21.9.2018

 

 


 
 
 
 
Za Luckou jezdím vždycky rád. Už jsem byl u nich na kurzu nejméně šestkrát a vždycky paráda. :-)
Olda
 
10.9.2018
 
 
 
 

 

 

Znáte ten pocit, když vám legenda zaklepe na dveře? ...Já jo. :-) Lukáš Novotný, fenomenální lučištník a výrobce rohovinových luků ze slunné Floridy, měl cestu kolem a tak se zcela nečekaně zastavil u mě. Jsem rád, že jsme se konečně potkali, za což vděčím Michal Sodja, který ho k nám do pustiny dovedl.
Dík za návštěvu, kluci.

Foto jsem si s dovolením půjčil. :-)

Olda
 
22.8.2018
 
 
 

 

 

Bicykl

Skutečně zvažuji pořízení bicyklu nebo-li kola. Jednostopého to vozidla poháněného silou nožní.
Došel jsem totiž k závěru, že tento pekelný vynález dodává jeho majitelům nadpřirozenou moc. Sílí tělo i ducha a v mozku bourá všechna obecně platná pravidla a zákazy. Jak jinak, by se mohlo stát, že jezdci kolní se prohánějí před mým srubem, prolézají mi ohrady s koňmi a odhodlaně ničí ohradníky .pevné ohrady i sešlapávají ploty, nedbajíce cedulek psaných, ani s obrázkem. Pokud tyto sportovce upozorním, že by takto činit neměli, tak většinou odsupí, bez pozdravu s výrazem "Já mám kolo a já můžu všude" a nebo s výrazem " Jsem cyklista v trikotu a kdo je víc. "
Jako třeba včera. Poflakuju se před boudou, jak většinou ve večerních hodinách činím, když tu přifrčí na kole drátkovaném, pán osmahlého čela, svalnatých rukou, v trikotu barvy zářivě modré metly a samozřejmě s pořádnou vycpávkou v patřičných partiích a v pořádném předstihu, před zardělou, rudolící blondýnou značně se potící . Chlápek zpod aerodynamické helmy a zpoza černých brejlí na mě bez pozdravu houká jestli se " jako tady dá projet"...no a já na to, "Jako ,že nedá"....a on s ostnem pochyb v hlase pravý " Opravdu né? " A šalamounsky se na mě podívá.
Tak mu povídám. " Je to divný, ale fakt nedá. Ono se to dá poznat už podle toho, že když jedete ke mně, musíte projet závoru se zákazem vjezdu...za ní je značka Slepá ulice, pak cedule Soukromý pozemek, no a pak plechová vrata s cedulí "Cizím vstup zakázán"...no a za nima stojím já. TAKŽE SE PROJET FAKT NEDÁ !"
Nasupený obličej se otočil a načuřeně (samozřejmě bez pozdravu) dupl do pedálu. Blondýna s lehkým omluvným úsměvem vyrazila rychle za ním, aby jí moc neujel.

Co koně...ty jsou dávno mimo. Nesměj nikam. Ale KOLO ! To mi dá teprve křídla a pocit svobody. Šlápnu do pedálu a všechny, zákony, zákazy i Boží přikázání nechám daleko za sebou. :-)

Olda

13.8.2018

 

 


 

 

Tak mám pocit, že u nás je jediné místo na světě, kde nepršelo...Prošlo pásmo bouřek okolo. V noci deset kapek a nic. Je to pryč. Sucho týden za týdnem, měsíc za měsícem.

Olda

5.8.2018

 

 


 

 

Tak můj včerejší kurz v sedmatřiceti byl skutečně jen pro srdcaře. :-)

Poznal jsem díky němu partu skutečně odhodlaných a pohodových lidí a také sedm koníků a poníků.
Nejzajímavější pro mě byli první a poslední kůň...
První byla jednooká veteránka, která se nechtěla nechat na pastvině chytat. Pracovali jsme ve volnosti v dvacetihektarovém výběhu, kde bylo skoro třicet koní.
Ten poslední byl "Pan Veliký". Kůň, který stál v tom velkém stádu na samém vrcholu a jeho ego běhalo vysoko na nebi. :-)
Ani jeden z těchto koní prý nemá rád chlapy. Naštěstí umím bravurně předstírat, že jsem holka.:-) :-)
Děkuji všem lidičkám, že to se mnou dali.

Olda¨

5.8.2018

 

 


 

 

Naše Ema je prostě divoženka... Ještě že zatím netahá ty koně domu.

Olda

2.8.2018

 

 


 

 

Chtěl bych poděkovat Karin a Ivě, že mě vytáhli do slovenských kopců. Že mi Karin půjčila koně a Ivě za to, jak se o mě starala a rozmazlovala mě...Moc rád vidím, že i po létech si mám s lidmi, kteří ke mně chodili co říci, že jim to s koníkama šlape a že žijou spokojený život.... Holky, jste pro mě jedničky.:-)

Olda

1.8.2018

 

 


 

 

Přátelé,

28. a 29. července jedu na dvoudenní kurz na střední Slovensko. Následující dva dny budu u kamarádky v okolí Zaježové, takže mohu k někomu na jeden, maximálně dva individuály, kdyby snad někdo toužil po mé milé osobní lekci. :-)

Olda

5.7.2018

 

 


 

 

Ve snu by mě nenapadlo, že se tu budu začátkem července prohánět s koňmi po strništi.

Olda

4.7.2018

 

 


 

 

Do některých stájí jezdím na kurzy opakovaně. Vždycky je to fajn, jelikož mám pocit, že jedu k přátelům, co mě rádi vidí.:-) Děkuji stáji Dalbett za to, že mě drží ve své přízni. :-)

Olda

1.7.2018

 

 


 

 

Tak tohle je pro mě normální zázrak...Před téměř pětadvaceti lety jsme se ocitli s jistou Kateřinou řízením osudu na jednom místě. Já na place s koňmi a ona s foťákem za ohradou. Až teď jí napadlo, že bych na obrázcích mohl být já.
Toto je vystoupení z rodea ve Vestci v roce 94, kde jsem s Čankounem předváděl jízdu na holém koni...tyče, barely a další špunprnágle. Káťe za fotky moc děkuji. Skutečně mé srdce potěšily.

Olda

26.6.2018

 

 


 

 

Připravit si trailového koně je hezká věc, ale mít jich hned celé stádo, to už je pánečku něco.:-)
Letošní dlouhodobý kurz jde do finále. Děkuji všem statečným účastníkům, kteří to se mnou vydrželi. :-)

Olda

21.6.2018

 

 


 

 

Ááááá...pán je, zdá se, inteligent. :-)

Olda

20.6.2018

 

 


 

 

Nejdůležitější myšlenky včerejšího výcviku...

Každého výsledku jde vždy dosáhnout několika různými cestami.
Pokud to nejde z jedné strany, začnu úplně odjinud.
Nenechám si od koně nic vnutit...zacyklení v situaci nebo nějaký typ konfliktu.

Nejdůležitější okolnost práce s koněm i našeho učení je pozitivní mysl. Nemám-li pozitivní přístup, tak jen mrhám časem.

Olda

12.6.2018

 

 


 

 

Hlavologie
Koník na zcestí

Byl jsem se podívat na jednoho koňského kamaráda, který se dostal do hodně nepříjemné situace. Mladého hřebce, který začal opakovaně a aktivně napadat lidi. Podotýkám, že koně jsem již znal a v minulosti jsme byli přátelé, hřebec je mladý, život má před sebou, takže mi bylo líto nechat jeho i přátele, kteří ho vlastní na holičkách a vyrazil jsem za nimi.
Jen dodám, že nikdy neexistují dva stejní koně a dvě stejné situace a u jakéhokoliv problému vytvářím postup na míru a improvizuji. Přesto bych rád popsal postup, který jsem použil . Myslím, že se v tom nechá najít několik zásadních informací.
Pro mě je důležité, abych se nenechal vtáhnout s koněm do konfliktu, změnil jeho názor na situaci a jeho hlavu zaplnil vhodnou zkušeností a informací, která ho nebude stavět proti lidem. Kůň se totiž nikdy nedostal do této pro něj fatální pozice vůči člověku vlastní vinou.
Tento hřebec začal napadat člověka v situaci, kdy se dostal v přítomnosti člověka do blízkosti kobyl. Člověka začal vnímat jako konkurenta, který mu brání se ke kobylám dostat a násilí ze strany člověka v této situaci vnímal jako výzvu k boji o stádo.
Přijel jsem na místo. Hřebec byl v ohradě s dalšími mladými hřebci . Hned mě poznal, ale velké nadšení ze shledání jsem u něj neviděl...Na farmě se dostal do pozice krále a získal pocit, že převyšuje všechny ostatní...hřebce, kobyly, ovce, lidi. A teď do toho já. "Sakra". :-)
Hned jsem k němu vstoupil a začal pracovat. Mluvil jsem na něj, drbal ho a hladil. Odháněl hovada velké jako tenisáky a v tom všem jsem ho vždy jemně tlakem na plec prsty požádal, aby krok odstoupil a to jsem označil odměnou v podobě dobrůtky. Tímto chováním jsem mu připomínal základní informace...Neohrožuji tě. Ovládám svůj i tvůj prostor. Jsem si jistý sám sebou. Poté jsem mu nandal ohlávku a začal ho vodit po výběhu v pozici "já vedu, ty mě následuješ". Odešli jsme od ostatních koní. Při naklusání jsem viděl, že váhá jestli mě nemá "grybnout". Nechtěl se tak snadno nechat připravit o vůdčí postavení, tak jsem zpomalil a ubral. Přidával uvolnění a opakoval odstupování s odměnou. Po několika minutách jsem koně pustil a dál s ním chodil ve volnosti. V ten moment za mnou už i ochotně klusal, smál se a nejevil nejmenší touhu mě opustit a utíkat za ostatními. Tato příprava zabrala odhadem asi čtvrt hodiny. Poznal jsem, že jsem u koně naposiloval všechny informace, které by nebezpečí konfrontace měli snížit. Nastal čas postavit situaci, v které k napadání docházelo...Pokud ho touto situací bezpečně neprovedu, tak problém zůstane a počká na někoho, kdo s ním do ní vstoupí. Odvedl jsem koně na jízdárnu, kde se konflikty odehrávaly a kde za ohradou bydlely kobyly a začal ho vodit. Byl klidný a uvolněný. A pak přišli dvě dámy. Vypadalo to, že má hřebec na sobě vypínač a okamžitě změnil chování. Viděl jsem, že zvažuje, že mě napadne. Byl to fofr, ale jeho odhodlání bylo značně nalomené předchozím cvičením. Stál jsem v jeho cestě ke kobylám a tak se bojovným výrazem vzepjal na zadní , hrábl předkama a křičel "uhni červe !". To byl bod zlomu... S nádechem jsem odhodlaně vykročil k němu a houkl na něj. Přistál opět na zemi, ale vodítko se mu dostalo mezi přední nohy. Nemohl jsem ovládat jeho hlavu a s ohledem na vykloubené rameno jsem ho pustil.
Na nic nečekal, oběhl mě a šel se kouknout na kobylky. Byl značně rozrušený, ale měl jsem pocit, že jeho odhodlání mě vnímat jako nepřítele bylo pryč. Chvilku mi trvalo, než jsem z něj vymotal vodítko. Pak jsem mu dal ne moc silný signál na hlavu a vyzval ho k následování. Byl rozrušený, tak jsem ho vyslal na kruh a zpomaloval jeho tempo. On přenesl pozornost na mě a přestal kobyly řešit...Pozval jsem ho k sobě. Požádal o uvolnění, couvnul prsty a odměnil. Udělali jsme pauzu...Pak jsem ho znovu vyslal na kruh, jelikož tlak ze strany člověka vnímal v minulosti jako startovač k napadání. S tlakem pracuji s citem, takže kůň se bez protestů vydal po kruhu v uvolněném klusovém tempu, které jsem mu nabídl... Pak jsem ho pustil a vyzval k následování. Napojil se na mě a na kobyly už nevzpomněl. Uvolněně stál a já ho hladil dlouhými tahy po celém hřbetě...Hotovo.
Snad se podaří majiteli setrvat v té správné rovině...Chci říci závěrem, že nejdůležitější na řešení této situace je ta první, celkem "nezáživná" část přípravy... Bez ní bych se konfliktu nejspíš nevyhnul.

Olda

4.6.2018

 

 


 

 

Já jsem hrozně rád, že dokážu brát svůj chov koní s patřičným nadhledem. A víte proč? Umřel bych totiž jinak hrůzou a strachem o své koně. Sedím tady u Facebooku a cucám informace jako houba na dně vany a ono to tu na mě vyskakuje. Všechny ty hrozby, hrůzy a nebezpečí... On by neměl být ve výběhu tenhle lupen a támhleten lupen a javor a třešeň, švestka, pryskyřník, kopřiva a mokrá tráva a banánové palmy...a určitě masožravé rostliny nejsou také ono. No a do toho ty další nebezpečí, jako kolemjdoucí se svačinou a pružinové branky a ostrá lanka ohradníku a v půdě azbest, jo a na pražce bych neměl zapomenout, ty jsou obzvláště smrtelně nebezpečné. No a také by neměla být asi poblíž železnice, dálnice a také letiště....a pole s řepkou.
Sakra mám já vůbec zapotřebí žít v takovém stresu? Kam mám dát své koně, abych se mohl v klidu vyspat ? Možná bych mohl zítra objednat šest betonových panelů....dva na zem a čtyři jako ohrádku. Nojo, ale co když se mi koník odře nebo otlačí.
Proč já nezůstal u svých dětských plastových koníků...Těm bylo v papírové krabici hej. Bednu jsem mohl vyložit zmuchlanýma novinama a nemusel jsem se bát na jaře schvácení z pitomé trávy.
Ale ne...kašlu na to. Věřim, že si to ty moje koně nějak přeberou. Přeci jen žiji v CHKO a nejsem si jist, jestli by někdo zodpovědný můj důsledný pokus o vytvoření "bezpečného" prostoru pro koně ocenil. Musel bych to tady totiž dost zplanýrovat a možná taky zahrnout rokle hlušinou. Raději budu doufat, že ty moje koně nejsou uplní idioti a že mi pár dní vydrží a hned se ve výběhu nepřizabijou.
Asi mi to za to riziko stojí.

Olda

17.5.2018

 

 


 
 
 
 
Pan Veselý a pan Chcípák v akci. Hádejte, který je který. :-) Děkuji za včerejší kurz.
Olda
 
13.5.2018
 
 

 


 
 
 
 
Tip a Ťap
Od chvíle, co se mi tito dva koníci sešli v ohradě je pozoruji. Jen těžko si představit, že nejsou dvojčata. Pohybují se stále spolu, oba neustále dělají to samé a málokdy se
od sebe vzdálí  jen na pár metrů...Jestli existuje přátelství na první pohled, tak vypadá právě takto. Škoda, že se jednou rozejdou zase domu.
Koně mě stále udivují svou jedinečností. Nikdy mě nepřestanou inspirovat.
Olda
 
6.5.2018
 
 
 
 

 

 

Lexík
Dnes jsem se s ním přišel rozloučit. Poraněná ruka mi smutně blembala v závěsu a já se díval na jeho velikánskou hlavu do očí, které jsou vždycky plné otazníků. Mám najednou pocit, že je to ten nejmenší velký kůň, kterého znám.
"Zítra jedeš domu, kamaráde"....Stojí a kouká a pohledem mi říká, abych ho podrbal na čele, tak jak to má rád.
Dělal mi tu společnost celý rok a já jsem si zvykl hlídat ho tak, jak hlídám jenom hřebce. Koukám na něj hned ráno, koukám na něj večer a jsem rád když vidím, jak se pase nebo zlobí kamarády. Práci jsem s ním nedokončil a to nemám rád, ale momentálně mu nedokážu nasadit ani ohlávku..tak jede. Je to skvělej kluk.

Čím více znám koně, tím více mě přivádí v úžas jejich absolutní laskavost k nám lidem.... Oni nás mají opravdu rádi, když jim nedáme důvod začít se nás bát a i pak je jejich míra tolerance téměř nekonečná. Jsou jedineční... Chtěl bych znát lidi, co jsou jako oni....Dobří do poslední buňky. Někdy trošku přitroublí, ale neskutečně laskaví... Jako Lexík. :-)
Olda
 
29.4.2018
 
 
 
 

 

 

Jsem jako Bůh a mé dlaně jsou arénou bojovníků. :-)
Mám rád svůj svět. :-)

Olda

24.4.2018

 

 


 

 

Jaro je čas setkávání...:-). U nás v roce 2009.

Olda

20.4.2018

 

 


 

 

Tahle kobylka je pro mě prostě top kůň. :-) Společná radost na letní pastvině. :-)
Jde se mnou do všeho. Ráda běhá a je s ní sranda. :-) Má všechny dobré vlastnosti, co by měl kůň pro mě mít.

Olda

13.4.2018

 

 


 

 

Tak jsme vypustili stádo na letní pastviny...Sice tam ještě nic neroste, ale tak jsme bojovali s nedostatkem sena, že už nemělo smysl dál otálet. :-) Oni z toho měli radost i tak. Pro mě je to vždycky nejlepší den v roce. :-)

Olda

13.4.2018

 

 


 

 

Chci-li nekonfliktně pracovat s koněm, musím začít měnit sebe. Ne koně.

Olda

10.4.2018

 

 


 

 

Útěkáři
Včera mi přicestoval koník na výcvik s tím, že utíká z ohradníku, takže jsem se samozřejmě obával, zda ho ráno ještě najdu. :-)
Je to valach, takže jsem zvolil variantu chlapského stáda, kde jsou s ním ještě čtyři kluci. Výběh má asi hektar a půl a je v něm tráva. A světe div se. Zůstal s nimi a spokojeně se pase.
Většina zlozvyků, které koně získají, tak pramení z naší neznalosti a špatného managementu chovu.
Pokud umístím deset koní do půlhektarového ohradníku, kde je tráva stejně obvyklá jako jednorožec a k tomu není ohradník v úplně nejlepší kondici, tak je jasné, že se koně naučí utíkat. Obzvláště mladší kousci, kteří jsou z ohradníku vytlačováni silnějšími koňmi a navíc jsou motivováni trávou vně ohrady, se ocitnou dříve či později venku..
Když se podíváme na pasoucí stádo v dostatečném prostoru, tak se většinou pasou v deseti až patnáctimetrových rozestupech. To je jejich komfortní vzdálenost dostatečná k tomu, aby se koně dokázali vyhnout konfliktům, takže pokud je namrskáme do malého výběhu jako sardinky, tak je jasné, že se nám budou řezat jako koně a utíkat. A poslední pampeliška uprostřed výběhu je bude k neklidu jen provokovat :-)

A perlička závěrem z jedné "rádoby sportovní" stáje...." Koně dáváme do výběhu (myšleno čtverec o stěně dvacet metrů) na dvě až tři hodiny denně. Nejsme přece v pravěku, aby nám koně neustálým pobytem venku zase zdivočeli. No to jsme je pak nemuseli domestikovat."

A to jsem slyšel včera, takže nekecám...:-)

Olda

8.4.2018

 

 


 

 

Mám rád ranní pohledy z okna do slunečného venku...Hezký den, světe.

Olda

7.4.2018

 

 


 

 

Pastevec
Potuluji se po pastvinách...V zimě, v létě. Na záda mi prší a nebo mě slunce pokrývá prachem z vyprahlé země.
Sleduji stádo srnek na horizontu, podle kterých se dají řídit hodiny a snažím se uhádnout počasí z letu ptáků. Rok za rokem...a vlasy mi pomalu šediví. Všechno se točí v nekonečném kruhu. Stromy mění barvy, oblékají nebo shazují listy.
Zrovna jsem přemístil koně do jiné ohrady, jelikož slunce vydolovalo ropuchy z jejich dolíčků v zemi a ony kříží na své každoroční pouti cestou k rybníku pěšinu, kudy koně chodí. Silný a velký musí uhnout menšímu, když jde za svým posvátným posláním. Kolikátého vůbec je? Musím si migraci ropušáků zapsat do kalendáře. Sleduji jejich národ už tolik let. To oni jsou ti, kdo přinášejí opravdové jaro.
A slunce zase tančí v korunách stromů a těší se na zelené listy stejně jako já. Mám rád zelený koberec, co pokryje okolní kopce..

Koně...to oni mě začarovali a uvěznili ve svém světě. Letos jich tu mám dvacet. Dívám se na zem, na hlínu pod jejich kopyty a stejně jako oni netrpělivě vyhlížím rostoucí trávu.
Koně...s pohledem na ně ráno vstávám a s pohledem na koně večer usínám. Spím lehce. Snadno mě vzbudí dusot kopyt a nebo vzdálené ržání. Své stádo opouštím poměrně zřídka. Jen je-li to opravdu nutné. A do opravdového města, tam kde lidi dělají peníze nebo demonstrují, se vypravím jen zřídka. Cestou ke své stárnoucí zubařce, co už léta přesluhuje a nebo s daňovým přiznáním v podpaží.
A víte co?... Já se v tom městě už několik let bojím. I ve dne.
Možná je to tím, že jsem pastevec a možná poslední na plný úvazek v širokém kraji. Nebylo by špatné převést stádo pod jiné kopce....

Olda

6.4.2018

 

 


 

 

Pojal jsem se zahájením nových výcviků takový nápad, že pokud se někde objeví nějaká zajímavá myšlenka nebo zásadní informace týkající se "nekonfliktního výcviku", tak vám ji předložím. Třeba těm přemýšlivějším bude k užitku. :-).

Tak tedy dnes "odměna"...Téma plné sporů :-)

 

Odměna

Otázka : Je odejmutí tlaku odměna? Je dostačující?
Odpověď: Ano. Je to odměna. Dokonce dokáže vytvořit podmíněný reflex, ale zcela zásadně póluje celou práci i vztah koně k člověku. Při odměně ve formě odejmutí tlaku kůň nic nezíská, jen se dostane do stavu, v kterém byl před tím než jsme s požadavkem přišli. To znamená. Přestali jsme ho otravovat. Z pohledu koně by vlastně bylo lepší, kdybychom vůbec nepřišli a s otravováním nezačali. To našemu vztahu rozhodně neprospívá a chuti koně spolupracovat už vůbec ne...
Při odměně motivační odměnou (dobrůtkou) naopak kůň neoddiskutovatelně něco získává. Na nás i naše požadavky se těší.

Podotýkám, že pracuji i s tlakem...
Ale v rámci učení tlak proměňuji do podoby krátkého a jemného signálu, který odměnou převádím do pozitivní roviny. Vlastně koně výcvikem učím, aby sám pozorně signály hledal a netrpělivě očekával.
Koně vlastně učím jednu jedinou věc, kterou aplikuji na všechny situace a tou je " podvol se mému signálu".

V praxi : Mohu uvést příklad, kdy se kůň učí reakci na pobídku v negativní a v pozitivní rovině.
V pozitivní rovině...Jezdec sedí na čerstvě obsedlém koni. Cvičitel stojí na zemi a koně vyzve, aby k němu vykročil stejně jako to dělal při práci ze země. V momentě vykročení se jezdec na hřbetu jemně dotkne koně holení....Kůň je cvičitelem vzápětí odměněn. Tím mu z cviku opakováním leze signál, který díky nastartovanému podmíněnému reflexu vyhledává.
V negativní rovině...Jezdec sedí na čerstvě obsedlém koni. Vybízí ho k rozejití pomocí pobídky holení, které koník vůbec nerozumí. Pobídku stupňuje, což může vést k úplnému znechucení a znecitlivění koně na pobídku. Může ho to dovést k trvalé opozici vůči jezdci....Nebo...Jezdec zvyšuje tlak do bodu, kdy se kůň rozejde. Dokonce může jít až do bodu, kdy koně "upozorní" bičem. Kůň vykročí.
Obě cesty vytvoří podmíněný reflex. Krátkodobý výsledek je stejný.
Dlouhodobý ovšem koně póluje do úplně jiné pozice vůči partnerství s člověkem.
A teď si stejný způsob práce převeďte do vlastního pracovního procesu. Pusťte koně do své hlavy. Staňte se sami koněm a zjistíte, jak se věci skutečně mají. :-)

Olda

4.4.2018

 

 


 

 

Jaro je prostě mrcha :-)
Vlastně je o moc horší mít pořádně "udělaného" koně nežli vyšinutou trosku. Ono totiž u takového natrénovaného terénního koně žádnou nepředloženou nepředloženost prostě nečekáte....:-)
Zkrátka bez ohledu na to, na jakém koni sedíte, je dobré stále vědět, že štěstí přeje připraveným.
Dneska jsem si řekl, že přece neztratím celý den jen tím, že budu jarně pracovat a tak jsem hupl na Shakirku a vyjel. Dali jsme si pár terénů po roklích, přelétli nějaký ten padlý strom a já usoudil, že přišla vhodná chvilka na koní svačinku na zelené trávě. Shakirka zapíchla hlavu do lupení v takovém dolíku vedle cesty. Vlhko to tam vyhnalo pěkně do zelena. Mezi námi a cestou se ježilo hustě trnkové houští. Zahodil jsem otěž na krk koně a jen tak chytal lelky, jak je mým dobrým zvykem. Cestu jsme měli za zády. Zrovna jsem přemýšlel o něčem fakt důležitém, když jsem na pozadí vlastního mozku zaznamenal mihnutí stínu. Bohužel to mihnutí nejspíš zachytla i kobylka.
To byl moment, kdy se svět ukrutně zrychlil, Shakirka vyskočila jako když do ní střelí a předvedla mi čelem vzad v jednom skoku. V ten moment jsem chmátl po otěži, jelikož jsem cítil, že startuje fakt rychle směrem domu. Zastavil jsem jí v prvních metrech, ale to už jsem stál na zemi a uvědomil jsem si, že jsem právě udělal kotoul vzad přes rameno a zadek koně a stojím vedle ní na zemi a tvářím se elegantně.
Až teď vidím šlapálistu na trubkovém oři, jak profrčel jako přízrak po cestě. Jen jsem si ještě všiml jak se mu zavlnila řidítka a vybírá pád poté, co zhlédl mé eskamotérské vystoupení.
Jo hochu....štěstí prostě přeje připraveným. :-)

Olda

2.2.2018

 

 


 

 

Naše Lentilka je rozhodně profík. Je jí sedmnáct let a známe se od narození. Nejspolehlivější kůň, kterého tu mám. Je to kůň, kterému mohu klidně naše děti svěřit, aby je o koních něco naučila. :-) Je to moudrá dáma, která to ale umí na pláni pořádně rozbalit, i když mám trošku podezření, že si pomalu začíná své roky uvědomovat. :-)

Olda

1.4.2018

 

 


 

 

Tak kamarádi,
je to tady...Po zhruba patnácti letech přestávám nabízet ustájení cizím koním. Budu mít konečně dost času objíždět lidi, kteří mě skutečně potřebují a nebudu si muset vymýšlet výmluvy proč nepřijedu, jelikož musím s traktorem navážet seno :-).
Tímto děkuji vám všem, kteří jste u mě s koníkama pobyli. Skvělí lidé, skvělí koně...Jsem rád, že jsem vás mohl poznat. Mám na vás hromadu krásných vzpomínek. Buďte i nadále mými přáteli :-)

Olda

29.3.2018

 

 


 

 

Moji včerejší klienti komplet. :-) Krásná parta koní. Bezvadný lidi. Dobrý to bylo. :-) Děkuji za pozvání.

Olda

24.3.2018

 

 


 

 

Uznávám sebekriticky, že nebývá vždycky snadné mě dostat k vašim koním. :-) Někdy mi lidé píší, že mají nějakou potíž se svým koněm a jestli bych třeba nepřijel a já se nejdřív ptám, jak se věci mají...Snažím se situaci vyřešit na dálku a většinou končím u otázky, co všechno jsou lidé kvůli svému koni ochotni změnit. To je bod, u kterého často končím. Zvláštní, kolik lidí chce změnit chování svého koně a nechce měnit nic jiného...Pokud se s majitelem přeneseme přes tento bod, tak sedám do auta a jedu...Mám rád, když se lidé nenechají odradit. Pevné odhodlání je první a nejzásadnější bod nápravy. Bez něj je má návštěva ztráta času i prostředků. :-)

Olda

23.3.2018

 

 


 

 

Dnes jsme vyrazili proprubovat naši novou překážku a napoprvé to bylo vlastně dost dobré...Zdá se, že se mi malá Lůta nějak pomamila. :-)

Olda

13.3.2018

 

 


 

 

Poměrně často se setkávám s koňmi, s kterými mají jejich lidé nějaké problémy, někdy i nějaký čas s těmito koňmi a lidmi pracuji a v případě mé akce, s čtvernožci většinou velký problém není.
To mě nutí k tomu, abych se zamyslel, proč jsou věci jak jsou. Vždycky jsem se bránil tomu do práce se zvířaty vnášet nějakou esoteriku a říkal jsem, že celá věc je především řemeslo.
Teď si ale uvědomuji, jak moc vlastně s nějakou energií pracuji. Předně mi došlo, že si každého koně, s kterým mám něco do činění, přejmenuji podle toho, co z něj cítím a co do něj chci vpravit...Takže už jsem tu měl " Juklíka, Bublinu, Sloníka, Kádinku, Kravíka i Divíška...Plašmušku, Kousavku Blumu" a jeden zloun byl "Kadlík". Řada jmen nebere konce. :-) Nějak jsem získal pocit, že v každém jméně je "moc", je v něm "energie", kterou ke koni posíláme...Je v něm naše teplo, naše důvěra. Něco, co koně obalí jako papír a dá mu přesně to, co mu to má dát. Vlastně je ve vztahu "kůň - člověk" nejdůležitější naše vlastní emoce, náš klid, velikost a dobro, co z nás vychází a kůň to na nás čte jako neonový nápis...Je-li člověk plný strachu a nejistoty, stresu a vlastního neklidu, tak má přesně takového koně. Máme přesně takové koně, jaké si zasloužíme. Nastavují nám zrcadlo, abychom se sami mohli změnit a být lepšími...Co myslíte? :-)

Olda

12.3.2017

 

 


 

 

Z bílé tmy se vynořil jezdec.
Když k nám dojel, tak se z něj i koně sypal sníh. Užasle jsme na něj hleděli a pozvali ho na hrnek horkého punče. Seskočil z koně, zadupal prokřehlýma nohama a stoupl si k ohni u kterého jsme se všichni už dlouho mačkali. Oprášil sníh z dlouhého tlustého kabátu a ten se měnil v horkou páru. Usmál se na nás a mokrý kabát rozepl. V ten moment na nás vypadlo jaro.
A tak jsem se rozloučil s letošní zimou. :-)

Olda

8.3.2018

 

 


 

 

Ája tak žadoní, že na Hawušce ještě nejela, že jsem zkrátka nemohl říci ne . Takže v této sestavě premiéra. :-)

Olda

7.3.2018

 

 


 

 

Co je vlastně příčinou neúspěchu ve výcviku koní i sebe samotného?

Během let jsem měl už poměrně dost lidí i koní na place a řešili jsme tohle i támhleto. Někoho jsem navštěvoval opakovaně nebo dlouhodobě a dobře se díval, co se kolem děje.
Příčina našeho neúspěchu je v podstatě jen jediná a tou je - nedostatek trpělivosti.
Dnešní doba lidem nabízí ve všech oborech jednoduchá řešení. Na všechno si mohu pozvat odborníka a on to za mě vyřeší tady a teď a nebo mám možnost absolvovat kurz a vypadnu z toho jako proškolený "polobůh", který může z fleku šířit vědění kolem sebe.
.........Bohužel to u koní nefunguje. Jen trpělivost nás někam dovede. Trpělivost a vcítění je to, co od nás koně potřebují. Jsme toho ještě v dnešní době schopni?

Olda

4.3.2018

 

 


 

 

Musím říci, že se z obřího Idolka vyloupl docela fešák a to byl ve všech směrech taková troska, když sem před rokem přišel. :-)
Marná snaha...Můžeme koně krmit jak chceme, ale pokud není v psychické pohodě, tak nikdy dobře vypadat nebude. Mám z něj radost. :-)

Olda

25.2.2018

 

 


 

 

Tak letošní zimu mám ve znamení zatahávání...Tentokrát s obrhřebcem Lexíkem. :-)

Olda

23.2.2018

 

 


 

 

Tak Emu budeme asi muset doma uvazovat. Začala nám utíkat ke koním. :-)

Olda

22.2.2018

 

 


 

 

Musím se pozastavit nad jednou věcí, která mě velice zlobí.
Poměrně dost často se na mě obracejí lidé, kterým koně doslova zničil ustajovatel. Jsem skutečně v šoku, kolik ustajovatelů si dovolí nakládat bez vědomí majitelů s koněm, kterého jim někdo za úplatu svěřil do opatrování. Berou je do provozu, pod děti, na lonž....Sami na nich jezdí nebo je dokonce půjčují dalším lidem! Nezřídka nezletilcům.
To je skutečně neuvěřitelné selhání ustajovatele. Jedná se o věc hodnou žaloby. Jak je tohle vůbec možně?
Do prčic, to je opravdu u koní tolik omezenců? Pokud nám někdo svěří koně na ustájení, tak s ním máme nakládat pouze v rozsahu udržení fungující služby ustájení a tak, jak jsme se s majitelem koně dohodli. A ani to, že majitel chodí z nějakého vlastního důvodu méně často než jsme si představovali, nikoho neopravňuje cizího koně používat k vlastním cílům a k vlastnímu prospěchu... :-(

Olda

13.2.2018
 

 


 

 

Tak jsem tomu dal tři týdny po malých pohodových krůčcích a máme zataháno.:-)
Návyk na postroj, na udidlo, práce na oprati, tahání klády, práce na chomoutu a nakonec tato sulka.
Teď už budeme jen pilovat a zdokonalovat získané návyky. :-)

Olda

9.2.2018

 

 


 

 

Cvičím tohle a támhleto, učím koně respektovat ohradník a ty "mrchy" na mě prostě dělají dlouhej nos. :-) Jako by na tom svítil nápis "NEJSEM POD PROUDEM ! "

Olda

7.2.2017

 

 


 

 

Dnes jsem navštívil koníka pod jedním z našich posvátných kopců, potkal zajímavého člověka a seznámil se s hromadou laskavých čtvernožců...A světe div se, byla mi fakt zima.:-)

Olda

3.2.2018

 

 


 

 

Jsem prostě nenapravitelný romantik.
Dnes jsem si dal nezapomenutelnou vyjížďku krajinou zalitou měsíčním světlem a doprovod mi dělalo dalších sedm koní navolno....
Má to jen jednu chybu a tou je, že to nebylo tak úplně plánované. Asi v půl jedné v noci mě vzbudil telefon od kamaráda, který mě zalarmoval, že se několik kilometrů od nás pohybuje stádo koní a že se to snaží policie řešit. Na nic jsem nečekal, oblékl se a vyběhl. Už když jsem sedal do zamrzlého auta, tak jsem slyšel volat mé koně z ohrady a bylo jasné, že mi odešla část stáda.
Naštěstí umrzlo, takže jsem mohl vjet do pole a vyrazit na lov. Na označeném místě jsem koně nenašel, tak jsem najel na silnici k Ořechu a podle bobků na ní se ujistil, že jsem minimálně na stopě...Po několika kilometrech jsem viděl světla aut a poblikávající policejní maják. Přejel jsem škarpu zpátky do pole a pořádně sešlápl plyn. Za chvilku jsem předjížděl několik aut a uviděl naše koně mazat po silnici s policejním autem za zadkem..
Zavolal jsem na koně z okénka auta a viděl, že reagují. Začali se za mnou otáčet a řehtat. Tak jsem zašlápl brzdu, vyběhl ven, stáhl vedoucího koně ze silnice a s ním celé stádo.
Prohodil jsem s hlídkou pár vět. Srdečně jim poděkoval za jejich práci a za to, že koně jistili, aby do nich nikdo nevjel. Skočil jsem na koně a odcválal s rozeběhlým stádem domů.
Koně jsem si zavřel do jedné z ohrad, zkontroloval a vyrazil na dlouhou procházku nocí pro auto, co zůstalo jako sirotek v poli u Ořecha. Takže zábava na půlku noci.
V noci se mi nepodařilo najít místo, kudy koně odešli, jelikož mám výběhy dost rozlehlé.
A rozuzlení příběhu. Dnes jsem obešel ohrady a na zadním konci jsem našel otevřený vchod a vchodové pásky s madly visící na stromě. On mi to fakt někdo otevřel. :-( To se mi léta nestalo ! Vedle vchodu je cedule o soukromém pozemku a zákazu vstupu, takže to vypadá, že se někdo nakrkl, že mi nemůže projít přes pastvinu...
Nemám na nikoho podezření, jen jsem tu kousek od nás večer potkal neznámého chlapíka s puškou. Třeba někoho viděl a mohl by mi dát informaci.

Olda

31.1.2018

 

 


 

 

Takže blecha....už se fakt těším, jak se na ní jednou svezu.:-)

Olda

17.1.2018

 

 


 

 

Tak jsme si s Emičkou řekli, že si zataháme koníka, abychom mohli ostatní děti vozit ve vozíčku. :-)
Měl bych se zamyslet nad tím, proč mi trvá takovou dobu než si udělám dost času na vlastní koně a všechno realizuji léta. :-) Takže dnes první lekce.

Olda

16.1.2018

 

 


 

 

Je vidět, že teplé počasí ve vás budí zdání, že vlastně žádná zima není, jelikož jezdím po konzultacích na koně, jako by se nechumelilo a "ono se také nechumelí". :-) Děkuji, že mě během zimy nenecháte zlenivět. :-)

Olda

13.1.2018


 


 

 

Jo, tak tohle je na přelomu století v době, kdy nám s Panem Koněm ještě nebylo zatěžko ujet během týdne více jak tři sta kilometrů a my spolu křižovali zem. :-)

Olda

7.1.2018

 

 


 

 

Náš pan profesor Idolek. :-)
Tenhle koník je v mém stádě takovou raritkou. Už jen tím, že má rozhodně víc než 185 v kohoutku. Krom toho žije malinko ve vlastním světě. Mám ale pocit, že tak jako na našich pastvinách, ještě šťastný nebyl. :-)

Olda

1.1.2018

 

 


 

 

Bahno
nedá se říci, že bych z něj byl kdovíjak nadšenej, ale v tuhle dobu se obvykle stává mým neodbytným společníkem. Provází mě na každém kroku. Na co sáhnu, je od bahna. Mám ho na kalhotách, na bundě, na rukách, v uších, v puse, doma v posteli, no prostě všude.
Vždycky se snažím přesvědčit, že za ta léta, co žiji ve srubu u lesa, obklopen výběhy koní, jsem si zvykl. Ale ba ne, nezvykl. Jen vždycky doufám, že toto mazlavé období nebude letos příliš dlouhé.
Je fakt, že si připadám vždycky nesvůj, když vozím děti do školky a svá bagančata, co jsem rychle otřel hadrem, při nastupování do auta, nechávám u dveří, co je polička na dětské botičky. Pokaždé tam potkám několik "vymazlených" maminek. To pak pípnu pozdrav a snažím se, opřený zády o nástěnku,  předstírat, že jsem podzimní dekorace.
Ale dneska...Dneska to bylo peklo! Vyjel jsem pro knihovnu do švédského velkokrámu a už na parkovišti, kdy má podrážka políbila zemi jsem pochopil, že je něco špatně. Nikde totiž nebylo bahno. Šourám si to točícími dveřmi a pokukuji po svátečně naladěných spoluobčanech. Vypadají odpočatě, svěže a čistě...A ty jejich boty! Jako by je vyndali zrovna z krabice.
Když jsem se na sebe zamračeně díval na toaletě do zrcadla, tak mi pomalu začalo svítat, proč se za mnou vždycky plíží ochranka.
Došlo mi, že kolem žijí tisíce lidí, co celý rok nestoupnou ani jednou do bahna. Někteří nevstoupí ani v létě na trávu. Spousta z nich nejspíš vůbec netuší, že někde nějaké bahno je. Vlastně by se nemuseli doma ani zouvat.
Koukám na sebe v tom zrcadle a najednou jsem si uvědomil, jak lidé dávno ztratili kontakt s matkou zemí. Odcizili jsme se. Už nevíme, že je země na podzim pokrytá rozmoklým listím a mazlavou hlínou. Zapomněli jsme, že ptáci lítaj na jih a že déšť není jen nepříjemnost na cestě k metru.......
Jsem divnej! No, opláchnu z rukou bahno a jdu na kuličky...

Olda

1.1.2018
 

 


 

 

Přátelé a kamarádi,
přeji vám krásné Vánoce a parádní život v dalším roce. :-)

Olda

25.12.2017

 

 


 

 

V časech zašlé slávy. Druhá půlka devadesátek. :-)

Olda

25.12.2017

 

 


 

 

Přiznávám...jsem posedlej tím být s nima, dívat se a prožívat. :-) No tak jsem to vytunil tím, že jsem si zbudoval pokojíček přímo na pastvině. :-)

Olda

10.12.2017

 

 


 

 

Myslím, že bych se mohl vzchopit a po letech udělat nějaká nová aktuální instruktážní videa, když budu zalezlý v zimním brlohu...A hlavně, když mám díky holkám z letošních výcviků nějaký materiál. :-)

Olda

28.11.2017

 

 


 

 

Svoboda


Je to dávno? Nevím. Ale vidím to do posledního detailu.
Je druhá půlka léta a já na břehu malého rybníčku v "kdesi" sleduji hnědou housenku, která mi leze po propocených džínách k díře na koleni. Mám ještě vyšisované tričko, deku a provaz, kterým v noci přivazuju koně. Jinak nic. Jedeme na lehko. Cesta je daleká a není času nazbyt . Jídlo sbírám cestou. Mám rád tuhle část roku, kde se dá oběd najít pod vlastníma nohama.
Je horkej letní den, ale mně byla v noci pod dekou zima. Proto jsme vyjeli časně. Hádám, že bude tak půl třetí odpoledne a máme za sebou skoro padesát kilometrů. Já i můj kůň jsme už trošku unavení. Na cestě jsme druhý den.
Vždycky kilometr běžím vedle koně a pak dva jedu. Oběma nám to svědčí a jde to docela rychle.
Šedivej už dvacet minut stojí ve vodě a chladí se. Kouká mu jen horní část hlavy a já se směju, že vypadá jako krokodýl. Uši, oči a nozdry. To je celej můj kůň.
"Hej, no tak už polez ven!...už to není víc jak dvacet kilometrů." "Slibuji, že tě pak nechám pár dní na pokoji bratříčku."
Stejně budu odřenej na stehnech, protože kalhoty mám promočené našim společným potem...
Vzduch je plný prachu ze sekaných polí a já cejtím chladivou vodu z tvých zad na svém zadku. Slunce pálí na naše hlavy a já sleduji elektrické dráty na obrovských kovových nohách. Jsou to obři, kteří nás protáhnou krajinou mimo všechna města a vesnice. Vyznačují nám cestu od obzoru k obzoru.
Dobrý to bylo...vzpomínáš, šedivý příteli? :-)

Olda

13.11.2017

 

 


 

 

Ne...Koně skutečně nejsou plyšoví medvídci. Tlak a protitlak je přesně ten mechanismus, který drží každého přesně na tom správném místě a zároveň všechny pohromadě...A jsou v tom zatraceně dobří.

Olda

11.11.2017

 

 


 

 

NAPOJENÍ NA KRUHU
Přátelé, mnozí z vás si jistě pamatují má letitá videa zabývající se prací na kruhu. Jsou to videa, která bych již dnes jako motivaci pro práci s koňmi nikomu nedoporučil a vnímám je spíš jako memento a znamení doby. 
Dnes jsem narazil v jedné diskusi na téma "napojení" na kruhu a nedalo mi, se k tomu nevyjádřit. Došlo mi, jak velký kus cesty jsem během let ušel. Svůj koment vám tu předkládám, jelikož si myslím, že i některým z vás by mohl otevřít nové obzory. :-)

Já bych k tomu s prominutím něco málo řekl. Jsem vyléčený propagátor práce na kruhu.... Dnes s odstupem času mohu říci, že napojení podle Montyho je vlastně jen mechanismus. Skutečné napojení je o naší kompetenci z pohledu koně být přístavem bezpečí. Být bytostí převyšující, jelikož jen takové jedince koně ve stádě skutečně následují. Koně o své kompetenci nepřesvědčím tupým honěním dokolečka, ale splněním základních předpokladů, která zákonitě hýbou stádem. Prvním a tím nejdůležitějším předpokladem je "neohrožuji tě" (jsem pasivní, klidný a vyrovnaný. Hledím si svého a o ostatní koně se nestarám, jelikož tím sdělím ostatním členům stáda, že je převyšuji a dvě třídy a nepotřebuji s nimi tedy bojovat o postavení)....Dalším předpokladem je, že ovládám svůj prostor. To znamená, že ve své pasivitě necouvám, neuhýbám a nenechám se vytlačovat. A poslední předpoklad je, že ovládám prostor obecně. To znamená, že mohu obsadit kteroukoliv pampelišku na louce. Dokáži vytvořit kouli energie, kterou mohu vyslat kamkoliv do prostoru a tím ho pro sebe uvolnit. Je to tlak, který není nutné směřovat přímo na jiného koně a přesto na něj kůň zareaguje. Jedná se pouze o ťuknutí v prostoru a čase, jelikož jen takový tlak nevnímá kůň jako agresi, která má blbou tendenci přivést koně do strachu a nebo do protitlaku. Je to jen pohození hlavou, nebo mrsknutí ocasem.... Je to jednoduché. To jsou mechanismy, které hýbou stádem. Poté už stačí umět označit žádoucí chování a dokázat koně motivovat k jeho zopakování na signál a umíte už s koňmi vlastně všechno, co je skutečně potřeba. :

Olda

9.11.2017

 

 


 

 

Fronta
Moje kobylky, když přijde do stáda neokoukaná návštěva. :-) To, jak se lidé chovají ke koním, nám nejlépe řeknou koně sami, když dorazí neznámý člověk do stáda. Pokud přijdu do cizího stáda a vidím, že koně před lidmi utíkájí nebo jsou apatičtí, tak je to pro mě signál, že nemusí být všechno v pořádku. :-)

Olda

6.11.2017

 

 


 

 

Můj život je jako jinovatka na větvičce šípkového keře. Je to krása v daném okamžiku a já netuším, kolik dostanu času, na to se z té krásy radovat...

Olda

5.11.2017


 


 

 

Nemám rád vichřice...
V půl páté telefon z neznámého čísla, že prý se nedaleko pohybují tři koně na silnici.
No tak alespoň, že jsem poznal odkud jsou a mohl je odvést domu. Nerad bych tam s nima stál než je začne někdo postrádat...
Helejte se, lidi. Fakt je dobré zvážit, zda koni ve výběhu nenechávat ohlávky nebo obojky. V takovéhle situaci (ve větru, dešti, potmě a mezi jezdícími auty) nemusí být odchyt žádná sranda a jde přece o život vašich koní i lidí...

Olda

30.10.2017

 

 


 

 

Hurá, sundali mi sádru. :-)

Olda

10.10.2017

 

 


 

 

Můj letošní konec sezony
Sedím doma za stolem a venku za oknem prší. Dneska budeme převádět hřebce do zimního výběhu a to je pro mě neklamné znamení toho, že se blíží konec sezony.
Vždy touto dobou bilancuji a vzpomínám, kde všude jsem byl a s kolika lidmi a koňmi jsem se setkal.
Letos se ptám, jestli vlastně chci ještě příští rok vyjet za dalšími problémovými koňmi. Je mi z těch koní totiž často opravdu smutno. Vždycky, když vidím jejich žalující, uplakaný, ukřivděný anebo bolestivý výraz...Ten moment, kdy majiteli říkám, že já bych na koni v tomto rozpoložení vůbec nejezdil a on na mě kouká s nevěřícím výrazem. Ano...a kouzlo se opět nekoná...A já říkám, co bych v tomto případě dělal a hlavně jak by bylo skutečně nutné změnit chování člověka, který s koněm nakládá. Občas mám pocit, že lidé čekají, že změním koně a bude to teď a tady. Ale ono je to především o lidech a zkušenostech, jaké s námi koník dělá.
Ano, říkám si, že se na to už vyprdnu a pak potkám patnáctiletou holku, která se tolik snaží svému, ne zrovna jednoduchému, koni pomoci. Pracuje s trpělivostí, láskou a hlavně dobře a já to všechno vezmu zase na milost a dám tomu znovu šanci.
Kdybych mohl při své práci skutečně kouzlit, kdybych si mohl vybrat jedno kouzlo, které bych mohl používat, tak by to bylo to, při kterém bych dokázal poslat člověka do kůže jeho koně. Alespoň na jeden jediný den. :-)

Olda

24.9.2017

 

 


 

 

Má osud smysl pro humor?

No zkrátka ať mi nikdo neříká, že je všechno jen fádní náhoda, že není dané kam dopadne list nesený větrem a že někdo netřídí semínka na ty, které vyklíčí a na ty, co je sežerou ptáci.
Nevykládejte, že někde není nějakej velkej poťouchlík, co se baví každým naším krokem.

Tak schválně...Představte si, že doma sedíte nad hrnkem kafe a najednou vás napadne, že máte v ohradě takovou hodně veselou kobylku, co už na ní dlouho nepřišla řada a že si jen kulatí břicho trávou....No zkrátka bylo by fér jí vzít proběhnout na strniště než to ty ohromný plechový obludy zaořou.

Tak vezmete toho od přírody praštěnýho, koukacího, skákacího a dlouhým poflakováním značně namotivovaného koně, naprovázkujete ho, uděláte "hopá a jdi malá".....
Vzápětí dobře naladění ujdete deset metrů a v ten moment na vás ze stromu spadne mládě veverky...

Sakra, jaká je pravděpodobnost, že se něco takového stane?
Ne, ne...já myslím, že v momentě, kdy se mému koni podlomily nohy a propad se hrůzou do země, jelikož ho nenapadl vhodný směr, kam by se převrátil, se někdo zatraceně válel smíchy po zemi a z očí mu stříkaly fontány slz ze samé radosti. :-)

Olda

7.8.2017

 

 


 

 

Život v našem srubu je vlastně jedno dlouhé nekončící táboření...Děti se koulí před dveřmi v trávě a pes honí po louce motýly...Tohoto jsem mu zatrhl. :-) Létající živý diamant je otakárek ovocný.

20615720

Olda

5.8.2017

 

 


 

 

Letní večery
Miluji tu chvilku, když přijdu večer do stáda.
Tisíce lučních kobylek zvoní v trávě a jejich píseň se spojí v jeden všudypřítomný tón.
Vlažný vítr mě chladí po horkém dni a z lesa se ozývají první noční ptáci. Celé stádo se ke mně rozeběhne, když mě uvidí a já z dálky vidím, jak se smějí . Každý z koní se mě chce dotknout a já se chci dotknout každého z nich. Hladím je dlouhými tahy po krku, přes hřbet, až ke kořenu ocasu. V tu chvilku je můj svět lehce zvlněnej a hladkej jako ten jejich a já vracím svou ruku na hřívu a jedu s ní přes kulatý měsíc břicha nacpaného trávou. Pak vyrazím procházkou přes výběhy a celé stádo mě vesele doprovází. Rozpustilá dvouletá Lůta mě předběhla a já jí položím jemně ruku na zadek, když mě míjí a ona poslušně zastaví a zařadí se za mě...
Pak se se smíchem rozeběhnu. Na to čekají. Pádí kolem mě a šťastně vyhazují.
A moje srdce zní tónem lučních kobylek. :-)

12034241

Olda

2.8.2017

 

 


 

 

Tak jsme tento týden zdárně dokončili tříměsíční výcvikový kurz a završili ho společným táborákem. Potkal jsem partu fajnových lidí, o kterých  mohu říct, že se ke koním chovají v rámci svých možností  jen hezky. Lidí, kteří projevili velkou část odhodlání a trpělivosti s mou osobou. :-)
Věřím, že s mnohými budeme brzo pokračovat.

Za rozlučkové foto ve skupině Oldavýcvik 2017 děkuji Áje. :-)

19598492

Olda

29.6.2017

 


 

Dneska jsem si sáhl zase někam ke dnu....Máme vyplavenej srub, propršelé skříně, zničené fotky. :-( Tak jsem dvě hodiny kopal odvodňovací strouhy. Pak jsem zjistil, že příjezdovka se změnila v řeku s vodou pod kolena a v té jsem následně prorazil kolo od auta. Studnu máme plnou jílové břečky.....No a z rybníka se valí voda vrchem a odnesla deset metrů svahu...Sakra. Opravdu bydlím skoro v Praze a nebo jsem se spletl...?

19248081

19437784

19598750

Olda

29.7.2017

 


 

Ten náš pejsek je prostě padlej na hlavu...:-)

DSC 0210

Olda

16.6.2017

 


 

Přátelé,
nezřídka se na mě obracíte s dotazy, zda jsou skutečně nutné všechny ty věci, které dělají vaši nejrůznější cvičitelé s vašimi koňmi......Já tu nejsem od toho, abych posuzoval práci jiných lidí, ale ANO, je to opravdu tak, že koně se dají cvičit bez sprostoty a násilí ze strany člověka...Jsou to vnímavé a citlivé bytosti, ne naši nepřátelé.
Možná by stálo zato se nezaměřovat na ocenění a poháry cvičitele, ale na to, jak moc spokojeně a uvolněně s ním koně spolupracují...

Olda

16.6.2017

 

 


 

Nezapírám, že jsem na tuhle kobylku fakt hrdej...Dvanáct trailových překážek pod minutu je hezké. Radost mi holka udělala. :-)

19059264

19029276

18954940

19030497

Olda

12.6.2017

 

 


 

Tak se zdá, že opeřená mládež co nám dělá sousedy, poletí brzo do světa.

DSC 0184

Olda

1.6.2017

 

 


 

Prostě miluju, když mají všechny mé děti narozeniny...:-)

18740190

Olda

30.5.2017

 

 


 

Vždycky jsem rád, když mám hřebce hezky na očích. :-)

DSC 0152

Olda

25.5.2017

 

 


 

Sociální vazby ve stádě je třeba tužit. :-) Aneb symbolické ocucávání vemínek při návratu do stáda po tréninku. Černej frajer jistí, zda je s holkama všechno v pořádku a jestli se mu vrátili jak mají.
"Hříbátku" vlevo je šest a tomu vpravo dva. :-)

18620242

Olda

24.5.2017

 

 


 

Z výcviku....na téma "Naučme svůj mozek nebát se padat ze všech těch prťavejch koní." :-)

18671311

Olda

24.5.2017

 


 

NEČEKANÝ ÚTOK nepřátelských sekaček

Vždy jsem byl nesmírně hrd na svůj smělý a zvučný hlas. Všechny kurzy s koňmi a lidmi jsem zvládal bez nazvučení a diváci si nikdy nestěžovali, že neslyší....Jsem rozený řečník a ne žádná kuňka přece.
Teď skromně sedím doma za stolem, popíjím ranní kávu od pana Tchibo (zřejmě cizinec) a mlčím. Pokud něco potřebuji říci dětem, tak jenom šeptám....Zkrátka kašlu na výchovu. Zvuky, co vycházejí z mého zmučeného hrdla se podobají výkřikům  přejetého skřeta,  takže raději  nic. Já  se zkrátka  nechal normálně zaskočit a  nezmohl jsem se na jedinou  protiakci. Stalo se to tak :

Vyrazil jsem do lůna českého venkova plný odhodlání předávat své letité zkušenosti lidem, kteří jsou ochotni se mnou strávit den. Byl jsem značně motivovaný a natěšený na seznámení s novými koňmi.
Vše se vyvíjelo dobře. Sluníčko svítilo jako o život, na silnicích ranní sobotní klid, ptáci křižovali nebe a řepka na všech polích žlutila jaro, které jsme si zvykli vídat v minulosti zelené.
Lidé, co na mě čekali byli v pohodě, i ranní kafe bylo. A koníci, co pokukují na to co se děje, jsou dobře naladěni....až do oběda.
Pak mi přišla na plac taková veselá roztěkaná kobylka. "Sakra jak oni jí to říkali... Že by Rozbuška nebo Kalamitka..?" No mám normální okno. Kobylka se mnou žertovala a evidentně se dobře bavila ve své mladické veselosti. Prostě taková normální pěkná chvilka......A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe.
Soused z domku naproti. Zřejmě pan Votruba nebo Omáčka, nebo nějakej jinej pán, to je asi jedno, otevřel stará dřevěná vrata od kůlny a hrdě vyrazil v sedačce své nové zelené sekačky za pár desítek tisíc a samozřejmě vybaven nezbytnými sluchátky....RRRRrrrrrrrrrrrrrr !!!!! A byl konec.....:-)
V tento moment, všichni další sousedi na všech stranách, jakoby čekali na povel, vytáhli své nadupané stroje a jako správní Češi, věrni odkaz bájného Bruncvíka, s výkřikem "Všem nepřátelům země České, hlavy dolu !" vyrazili vstříc směle se zelenící jarní trávě.
Na čtyřech posvátných stranách světa rvaly rozdivočelé sekačky drny a já s kobylkou v kruhové ohradě stál mezi nimi a řval jsem do větru směrem k účastníkům kurzu slova o znecitlivování koně na vnější podněty. Jenom chvilkama jsem klesal do kolen s hlavou v dlaních se vzpomínkou na své malované dětství, kdy jme se sestrou vyráželi vyzbrojeni srpy a kárkou na trávu králíkům. V těch krásných dobách jsme při zasekávání srpu do země a vlastních nohou poslouchali volání hrdliček a bučení krav z vedlejší ohrady.
Vesnice mého mládí zkrátka tak nějak vypadala jinak. Tady jsem si připadal jako v zákopech bojiště první světové války..... Většinu nepřátel jsem neviděl, zato dobře slyšel.... Za keřem vedle nedaleké stodoly se v krátkých dávkách rozštěkal křovinořez a po cestě vedle kruhovky projela obojživelná obrněná Terra......
To byl konec. Zavelel jsem všem svým věrným, kteří ještě zůstali při smyslech a schopni pohybu k ústupu a utekli jsme do krytu tlustých kamenných zdí klubovny. Tam jsem v klidu dokončil výklad o zcitlivování koně nad plakátem koně, který jsme sundali ze stěny.....
Po nějakém čase vesnice opět zmlkla.... Jen u souseda na severní straně řvala osamocená motorová pila.
Vykoukli jsme ven....Ticho a klid a sluníčko svítilo.

Tak by mě zajímalo, jak by se s takovouhle situací vyrovnal třeba takovej Monty Roberts. Jestli se nepletu, tak o něčem podobném v žádné ze svých líbivých knížek nepíše. :-) :-) Lížu si rány a říkám si, že vývoj zkrátka nezastavíš. :-)
Olda

14.5.2017

 


 

Ha....Lesní muž a jeho dnešní úlovek. :-)

18359013

Olda

8.5.2017

 


 

Nabízíme volné ustájení pro tři menší nenáročné koně za 2800,- měsíčně za kus koňozvířete. Seno , voda, ohrada...Právě jsme ohradu dodělali. Je prázdná a je jí smutno. :-)

18300807

Olda

8.5.2017

 

 


 

Jo... To když jdou páni hřebci kolem ohrady, to je ve stádě pozdvižení.

DSC 0018

Olda

9.5.2017

 

 


 

Nejtěžší pro mě je, když mě kontaktuje rodič některého dítěte, abych za ně rozřešil zda koně, co svému robátku koupili prodat či ne, jelikož ho vyhodnotili jako nebezpečného (mnohdy oprávněně) a já jim jako rodič musím zodpovědně říci, že bych takového koně vlastním dětem nepořídil......
A obratem jim musím povědět, že by mě hodně zajímal názor dítěte, které koni již dalo své srdce. Že bych se zajímal o to, co je dítě i rodič ochoten pro koně obětovat a kolik jsou připraveni opustit ze svých představ a ambicí...
A říkám, že někdy zlomené srdce bolí víc než zlomená ruka.
Kdy se prodejci, překupníci a handlíři začnou chovat zodpovědně ke koním i naivním a nezkušeným zájemcům, co chtějí splnit sen svého dítěte...?
A kdy rodiče pochopí, že kupovat koně v prodejní stáji handlíře není stejné jako nakupovat věci v supermarketu...? :-(

Olda

9.5.2017

 

 


 

Momentka z víkendového kurzu...Mladý nevycválanec :-)

18222209

Olda

5.5.2017

 

 


 

LESNÍ MOUDROST


Mnoho let žiju u lesa. Nejbližší barák je tak kilometr daleko. Postavil jsem si tu před lety srub z klád stromů, co rostly v sousední rokli a život jim vzal kůrovec. Zvykl jsem si koukat, jak slunce každý den putuje po nebi, jak přilétají a zase odlétají ptáci a jak listí padá ze stromů, aby se s jarem zase zrodilo.
Mám vedle sebe sad, který je starý sedmdesát let a v něm pasu koně. Na jeho okraji je starý včelín s chatou a v ní můj jediný soused. Pán v letech, jehož táta tady sad po válce vysázel...Tenhle soused dělal celý život hajného. Teď je v důchodu a vídám ho o dost méně než před lety.
Dnes jsem se s ním procházel a on mi vyprávěl o stromech, které jsme potkávali...Který z nich zasadil a jak vypadal, když byl semenáčkem a jak se mu u nás dařilo. Došli jsme ke dvěma smrkům a on říkal, že je zasadil, když jeho táta sadař zemřel. V den jeho pohřbu. Řekl jsem, že je jim tak třicet let a on mě opravil, že sedmadvacet......
Mluvili jsme o hlíně, o skálách a pramenech pod našima nohama a také o mladém srnci, co se pásl deset metrů od nás a zvědavě pokukoval. Srnec je u mých koní od narození. Ujídá jim seno a na mě i souseda si dávno zvykl...
Mám rád tyhle staříky a jejich Lesní moudrost. Těhle chlápků je už tak málo.......

18057702

Olda

3.5.2017

 

 


 

Tak nám do našeho hřebčího stádečka přibyl tenhle frajer Lexík. Bude se u nás učit základním návykům, které se mu budou při soužití s člověkem hodit, kor když je v plánu nechat ho hřebcem. :-) Také budeme zatahávat, takže z něj bude pracant, ne jenom okrasa do ohrady. :-)

17918075

Olda

23.4.2017

 

 


 

Přeji vám všem mnoho jarní síly...:-)

17966181

Olda

23.4.2017

 

 


 

Ustájení
nabízíme volné (venkovní, pastevní) ustájení několika koní u nás v Praze na Ořechu.
Cena je od 3 tis. dle velikosti koně.

DSC 01m98

Olda

23.3.2017

 

 


 

 

Je to neuvěřitelné...Po více jak roce a půl snažení je mám ! Vlastní mechanické hackamore. :-)
Doufal jsem, že se dostanu výrazně níž s cenou než za co se v minulosti dováželi z USA (výroba zanikla), ale i tak jsou levnější a to jsou i s hengrem.
Takže pro lidičky, co na ně netrpělivě čekají jsou za 3200 kč.
Nechají se k nim vzít i provazové otěže za 450,-. Měl bych jich pár mít.

DSC 1332 postcard1

 

A ještě...

 

DSC 1369 postcard2

Olda

19.3.2017

 

 


 

Tříměsíční kurz Nekonfliktního přístupu s Oldou Novákem

 

Nekonfliktní přístup je metoda "výcviku" a soužití s koňmi, na jejimž principu s koňmi dlouhodobě pracuji.

Letos jsem se rozhodl opět vzít několik nových žáků, proto otvírám tento tříměsíční (1.4.-30.6.) výcvikový kurz s pravidelnými tréninky, které se konají jednou týdně v délce dvou hodin. Do kurzu beru pouze čtyři žáky, ale pokud bude zájemců více, tak zvážím otevření ještě jednoho souběžného termínu v jiném dni. Tento bude v úterý od 17 do 19 hodin. Cena výcvikové dvouhodiny je 500kč a platí se vždy celý měsíc najednou v předstihu.
Ve výcviku nám budou pomáhat moji koně, ale můžete se zúčastňovat i se svými. V tom případě uděláme společně na koni dost užitečné práce, která může zásadně ovlivnit Vaše vzájemné soužití.
Koně můžete u nás i po čas kurzu (nebo dlouhodobě) pastevně ubytovat za standartní cenu.

Co bude náplní kurzu:
Jak už název kurzu napovídá, půjde o osvojení si vnímání světa z pohledu koně. A na základě těchto zkušeností, praktické přizpůsobení vlastního chování tomu, abychom dokázali koně dovést do námi zvoleneného cíle.
Řekneme si o vytváření výcvikového plánu a také o tom, jak ho naplňovat tak, aby nás kůň na společné cestě vnímal stále jako "staršího" spolehlivého kamaráda.
Budeme se zabývat přípravou koně ze země na bezkonfliktní ježdění a nakonec i ježděním, které stojí na rovnocenném partnerství dvou vzájemně si užitečných osobností.
Samozřejmě se jedná o cestu na mnoho let a můj kurz je jen pokusem o otevření dveří a nasměřování cesty....To, zda dokážeme po této cestě někam dojít, je už na vůli, empatii a chuti každého z nás.:-)

Budu se těšit...

kurzy1

 

 

 

Při kurzu na koně tak tlačíme, až z toho padají na záda :-)

kurzy2

 

Olda

5.3.2017

 


 

Eliška je kobylka, za kterou deset měsíců jezdím a moc jsem si oblíbil její zrzavou osobitost. Zívací fotka je krátce po obsednutí, tak jsem jí tím snad moc nevystresoval. :-) :-) Dneska už se mnou šikulka jezdí v lese mezi stromy cvalové slalomy.
Tyhle obrázky jsem právě k velké radosti dostal a moc za ně děkuji.

16939171

Olda

23.2.2017

 


 

NO NENE !....Úúúúúááááá !
Po patnácti měsících snažení mám hackamore podle vlastního návrhu. :-) Právě jsem je vyzvedl z pošty. Ještě to hodím sedlářce zkompletovat a SPLNĚNO. :-)

Olda

22.2.2017

 


 

Tak nakonec si naše babča na mladou ďáblici, které jsme se ujali zvykla a už bez ní nedá ani ránu. :-)

DSC 0744

DSC 0806 - kopie

Olda

11.2.2017

 


 

Tak tohodle človíčka učím jezdit na koni opravdu s láskou.....Naše malá Ája :-)

DSCN6295

Olda

6.2.2017

 


 

Moc rád bych vysekl poklonu všem kolegům, kteří se letošní zimu starají o své i cizí koně.
Kdo si to nikdy nevyzkoušel, tak si nedokáže představit, jaká je to fuška udržet to všechno v chodu.
Ta krychle je ukázka tloušťky ledu, který kreje rybníček, na kterém prosekávám klukům vodu.....25 cm. :-)

DSCN6258

DSC 0735

Olda

3.2.2017

 


 

NEKONFLIKTNÍ PŘÍSTUP- výcvik koní podle Oldy Nováka

Byl jsem požádán několika přáteli, zda bych jim nemohl stručně popsat principy vlastní práce, jelikož zjišťujeme, že se mnohdy dostáváme do rozporu s tím, co je pod pojmem horsemanship učil někdo jiný....Nějak mi došlo, že je asi na čase, abych se s touto "krabičkou" v míru vypořádal.:-)

Během let jsem měl možnost pracovat s opravdu velkým množstvím koní. Bylo jich několik set a mnozí z nich byli ti tzv. problémoví. Vlastně to jsou nejčastěji ti, za kterými si mě lidé zvou. Potkával jsem vyděšené koně nebo koně v silné opozici vůči člověku a také ty se ztrátou sebedůvěry i důvěry v lidi...... a já hledal příčiny jejich stavu. Uvědomil jsem si, že problémem jsou, kromě nevhodných podmínek chovu, také nepochopení koňské duše, neúměrné požadavky majitelů, trenérů nebo nejrůznějších cvičitelů a horsemanů, kteří s koněm pracovali anebo se snažili o nápravu koně přede mnou.......
A já se začal ptát, jak vlastně lidé pracují a co dělám já sám a uvědomil jsem si, že mé postupy nakládání s koňmi se od jejich zásadně odlišují a já počal pociťovat potřebu vymezit se od těch všech metod, s kterými si mě mají tendence lidé spojovat. Pokud se člověk naučí číst koním "ze tváře", tak zjistí, že spoustu obecně používaných postupů, které se tak krásně balí do růžových slov o přirozenosti, je vlastně lámání a ovládání koně z pozice síli, a že vlastně vůbec nejde o to se s kamarádem domluvit, ale zcela bezohledně si prosadit svou. Proto jsem hledal a nacházel alternativní cesty, kdy cíle dosahuji zdánlivě tak nějak mimochodem, bez důrazu na cíl jako takový.

Má práce se během let opravdu hodně vyvinula. To, co s koňmi činím dnes vychází především z mého každodenního mnohaletého pozorování koní a práce s nimi a práce s lidmi, které se snažím učit.. Jen minimum znalostí mám zprostředkovaně a jsem v podstatě celoživotní samouk. Metoda, kterou pracuji je založena především na rychlém a vyrovnaném vytvoření vztahu s koněm, v kterém se snažím působit jako ten, kdo je hoden následování. Ten, kdo koně ubezpečuje, že mu za žádných okolností nechce ublížit a všechny nebezpečné situace, do kterých se na společné cestě dostaneme, spolehlivě zvládne vyřešit a najde schůdnou cestu pro oba....Má práce stojí na vzájemném respektu a přátelství. Mou hlavní zbraní je zdánlivá pasivita a jasná transparentnost všech informací a požadavků, které ke koni vysílám a to bez ohledu na to, zda sedím na koni a nebo stojím na zemi.
Každé požadované chování odměním pauzou v uvolnění, dobrotou nebo dotekem a to podle potřeby situace a konkrétního koně. Správné odmeňování a motivování koně má svá přesná pravidla, která zásadně ovlivňují výsledek našeho snažení a i to jak kůň spolupráci vnímá.
Při práci nezvyšuji tlak a když vidím, že kůň evidentně nechápe požadavek, změním způsob sdělení.... Většinou setrvávám v jemném signálu a pokud kůň zareaguje nebo sám udělá něco co chci, tak chování označím odměnou. V případě, že něco nejde, tak volím úplně jinou cestu, ale vždy bez použití násilí a trestů. Pokud se v mé práci násilí objeví, tak vždy pouze v koňské rovině ve formě protitlaku na tlak, který kůň vytváří proti mé osobě. Činí-li tak kůň, tak se jedná v drtivé většině případů o naučené chování člověkem. Nejčastěji pracuji s pauzami a s pokládáním otázek koni, zda mi rozumí, zda souhlasí s tím, co děláme a jestli je můj požadavek v pořádku. Při mém bytí s koňmi je také velice důležitá tzv. pozice nula, to znamená uvolněné držení těla, kdy nesděluji vůbec nic. Do tohoto bodu se neustále vracím na zemi i v pozici jezdce, což dělá všechny mé signály a požadavky jasně čitelnými a dovoluje mi to pracovat na opravdu jemné struně.
Vzájemné postavení si udržuji především tolerancí a kontrolou prostoru svého, prostoru koně a prostoru obecně. Prostor, který kontroluji, musí být pro koně přístavem bezpečí, místem kam se touží vracet.

Z duše se mi protiví nesmyslné zvyšování tlaku na koně, zaplavování a přivádění koně do stresu v kterém je, v pudu sebezáchovy, schopen podávat ty nejvyšší výkony. Lámání koně a potlačování jeho osobosti. Není nic smutnějšího než vyhořelý kůň anebo kůň proměněný v bezchybný neuvažující automat.
Každého koně ctím jako samostatnou jedinečnou bytost a pokorně ho prosím, aby mě naučil něco nového.

DSC 0630

Olda

19.1.2017

 


 

Diskuze
Vyskytly se nám nějaké potíže s webem, bojujeme s útoky automatů a jinou pakáží...Ti z vás, kteří mi v poslední době psali do poradny dotaz a já jim neodpověděl, prosím vložte dotaz znovu...Děkuji vám za pochopení a za trpělivost s mojí personou a nehodnou technikou ! :-)


Olda

17.1.2017

 


 

A loňský rok odcválal za horizont...Odnesl si všechno dobré i všechno špatné. Úspěchy, výhry, prohry a zklamání.....Odnesl i vůni minulých Vánoc.

DSC 0723

Olda

10.1.2017

 


 

Tak tohle je náš nový člen rodiny, kterého jsme si přivezli ze Šance zvířatům, z.s....Děkujeme :-)

DSC 0833 - kopie

Olda

3.1.2017

 


 

Přiznám se, že tak hojnou účast kamarádů, co se motají kolem našeho stáda, jsem na Nový rok nečekal.... Děkuji za hodně pohodovou couračku s koníkama. :-)

DSC 0881

Olda

1.1.2017