Olda Novák a nekonfliktní výcvik koní

NEKONFLIKTNÍ PŘÍSTUP - výcvik koní podle Oldy Nováka

Během let jsem měl možnost pracovat s opravdu velkým množstvím koní. Bylo jich několik set a mnozí z nich byli ti tzv. problémoví. Vlastně to jsou nejčastěji ti, za kterými si mě lidé zvou. Potkával jsem vyděšené koně nebo koně v silné opozici vůči člověku a také ty se ztrátou sebedůvěry i důvěry v lidi...A já hledal příčiny jejich stavu. Uvědomil jsem si, že problémem jsou, kromě nevhodných podmínek chovu, také nepochopení koňské duše, neúměrné požadavky majitelů, trenérů nebo nejrůznějších cvičitelů a horsemanů, kteří s koněm pracovali anebo se snažili o jeho nápravu přede mnou...
A já se začal ptát, jak vlastně lidé pracují a co dělám já sám a uvědomil jsem si, že mé postupy nakládání s koňmi se od jejich zásadně odlišují a já počal pociťovat potřebu vymezit se od těch všech metod, s kterými si mě mají tendence lidé spojovat. Pokud se člověk naučí číst koním "ze tváře" tak zjistí, že spoustu obecně používaných postupů, které se tak krásně balí do růžových slov o přirozenosti, je vlastně lámání a ovládání koně z pozice síli, a že vlastně vůbec nejde o to se s kamarádem domluvit, ale zcela bezohledně si prosadit svou. Proto jsem hledal a nacházel alternativní cesty, kdy cíle dosahuji zdánlivě, tak nějak mimochodem, bez důrazu na cíl jako takový.

Má práce se během let opravdu hodně vyvinula. To, co s koňmi činím dnes, vychází především z mého každodenního mnohaletého pozorování koní, práce s nimi a práce s lidmi, které se snažím učit. Jen minimum znalostí mám zprostředkovaně a jsem v podstatě celoživotní samouk.Metoda, kterou pracuji je založena především na rychlém a vyrovnaném vytvoření vztahu s koněm, v kterém se snažím působit jako ten, kdo je hoden následování. Ten, kdo koně ubezpečuje, že mu za žádných okolností nechce ublížit a všechny nebezpečné situace, do kterých se na společné cestě dostaneme, spolehlivě zvládne vyřešit a najde schůdnou cestu pro oba...Má práce stojí na vzájemném respektu a přátelství. Mou hlavní zbraní je zdánlivá pasivita a jasná transparentnost všech informací a požadavků, které ke koni vysílám a to bez ohledu na to, zda sedím na koni a nebo stojím na zemi.
Každé požadované chování odměním pauzou v uvolnění, dobrotou nebo dotekem a to podle potřeby situace a konkrétního koně. Správné odmeňování a motivování koně má svá přesná pravidla, která zásadně ovlivňují výsledek našeho snažení a i to jak kůň spolupráci vnímá.
Při práci nezvyšuji tlak a když vidím, že kůň evidentně nechápe požadavek, změním způsob sdělení...Většinou setrvávám v jemném signálu a pokud kůň zareaguje nebo sám udělá něco co chci, tak chování označím odměnou. V případě, že něco nejde, tak volím úplně jinou cestu, ale vždy bez použití násilí a trestů. Pokud se v mé práci násilí objeví, tak vždy pouze v koňské rovině ve formě protitlaku na tlak, který kůň vytváří proti mé osobě. Činí-li tak kůň, tak se jedná v drtivé většině případů o naučené chování člověkem. Nejčastěji pracuji s pauzami a s pokládáním otázek koni, zda mi rozumí, zda souhlasí s tím, co děláme a jestli je můj požadavek v pořádku. Při mém bytí s koňmi je také velice důležitá tzv. pozice nula, to znamená uvolněné držení těla, kdy nesděluji vůbec nic. Do tohoto bodu se neustále vracím na zemi i v pozici jezdce, což dělá všechny mé signály a požadavky jasně čitelnými a dovoluje mi to pracovat na opravdu jemné struně. Vzájemné postavení si udržuji především tolerancí a kontrolou prostoru svého, prostoru koně a prostoru obecně. Prostor, který kontroluji, musí být pro koně přístavem bezpečí, místem kam se touží vracet.

Z duše se mi protiví nesmyslné zvyšování tlaku na koně, zaplavování a přivádění koně do stresu, v kterém je v pudu sebezáchovy schopen podávat ty nejvyšší výkony. Lámání koně a potlačování jeho osobosti. Není nic smutnějšího než vyhořelý kůň anebo kůň proměněný v bezchybný neuvažující automat.

Každého koně ctím jako samostatnou jedinečnou bytost a pokorně ho prosím, aby mě naučil něco nového.