Tržiště na konci Světa

Včera byla velká sláva.

Batka prohlásil, že je třeba zajet do městečka na tržiště, takže zrušil ve Volze moji lůžkovou úpravu, naházel do kufru několik ovčích koží, které prodával do výkupu a naložil dvě bandy s kumisem. Mě posadil na sedadlo vedle sebe a vyrazili jsme.

Cestou jsme domluvili, že zítra pojedeme navštívit jednoho tuze bohatého Mongola, který má své sídlo asi padesát kilometru od nás. Jak tak mohu odtušit, z toho co Batka vykládá, tak se musí jednat o místního poloboha.Ekofilm-Mongolsko-Barabas

Co nevidět jsme projeli okolo velikého ova nad osadou a sjížděli jsme z prudkého kopce dolu k prkenným ohradám. Nejprve jsme sjeli k benzínce. Jedná se o cisternu, u který stojí takový zvláštní stojan, ze kterého se mechanicky pumpuje do konví a kanystrů. Celý podnik obsluhují dva výtečníci, kteří mají v koutku úst nezbytnou cigaretu. Byl jsem docela rád, když jsme tam odtud vypadli. Benzín je za sympatických osm korun za litr.

Tržiště byl prašný plac na kraji osady. Stálo okolo pár dřevěných boudiček, ale většinou se prodávalo rovnou z aut. Nejprve jsme prodali kůže u jednoho náklaďáku. Hned, jak Batka dostal do ruky pár bankovek, tak mě táhnul k mikrobusu, kde chlapi stáli u papírových beden ve kterých se mačkaly flašky s vodkou. Okamžitě nacpal dvě flaše do kapes a přesvědčil mě, že musím také dvě koupit na zítřejší návštěvu. Ach jo....začínám pochybovat o tom, že zítra někam pojedeme. Pak jsme naložili padesát kilo rýže, několik kečupů a pár pecínků bílého chleba. ,,No sláva, ten plesnivý, který všichni v jurtě bez mrknutí oka přikusují, se už opravdu nedal.“

Na place tržiště jsem potkal rozkošné štěně, kterého si nikdo nevšímal a začal si s ním hrát. Batka se upřímně vyděsil a vykřikl něco jako ,,Šmarjá , nesahej na toho psa nebo umřeš“. Nechápavě jsem se na něj podíval a on povídá, že psi v Mongolsku jsou tuze nemocní a že na ně nikdo nesahá. Přišlo mi to divné, nicméně jsem šel a ruce jsem si v nejbližší louži omyl.

Batka mě odvedl k jedné boudě, ve které byla kantýna. Seznámil mě s majitelkou, která byla jeho švagrovou. Řekl, že musí ještě něco zařídit a s bandou kumisu odešel. V boudě sedělo kolem stěn několik pastevců a ti si mě zvědavě prohlíželi. Nebylo mi to moc příjemné, a tak jsem si koupil několik chušurů (něco jako piroh plněný mletým masem, smažený na skopovém loji) a šel jsem si je sníst raději ven. Byly to ty nejlahodnější chušury, které jsem v této zemi na kraji světa jedl. Kolem se zase motalo to štěně, tak jsem mu alespoň jeden dal. Popadlo ho, proběhlo zkušeně několika koním mezi nohama a zmizelo.

Prošel jsem tržiště a nic zajímavého jsem již neobjevil. Někteří prodávající pokuřují, jiní hrají karty, ale zájemců o zboží žalostně málo. Když jsem konečně našel Batku, popíjel s nějakými chlápky a kupodivu mi nedalo moc práce ho přesvědčit, abychom vyrazili.

800px-mare milking suusamyrCestou z tržiště jsme se zastavili u Batejrovy matky. Bydlela v jednom domku uprostřed osady a ten byl, skutečně, zděný. Na podlaze jsou natřená prkna. V obýváku stojí jen stará pohovka a televize. Jinak vůbec nic. Jen holé stěny natřené oranžovou barvou. Batkova mamka je hodně korpulentní dáma s krátkými vlasy, na nichž měla něco, co vzdáleně připomínalo trvalou. Takto nějak jsem si představoval indiánské rezervace v době nedávno minulé. Mamka se válela na pohovce a vypadalo to, že je opilá. Přinesli jsme jí dvacetilitrovou konev kumisu, což jí zdá se potěšilo a také nám hned bohatě nalila. Jako na povel se začali scházet sousedé. Vypadá to, jako by všichni čekali, až se s kumisem objevíme. Kde se vzal tu se vzal hrnec s vařenou ovcí, tak jsem pojedl opatrně kus jater a poté jsem musel zase ukazovat fotky od nás z domova. Mongolové byli jako vždy nadšeni, že kozy a koně žijí i jinde na světě a zasypávali mě množstvím otázek a já se jen nablble usmíval a přikyvoval jsem. Naštěstí byl Batka náležitě hrdý na svého exotického cizince a odpovídal za mě. Moc by mě zajímalo, co jim navykládal. Pak jsme se všichni dívali na televizi, kde dávali něco jako zprávy. Zdá se, že tato televize je jediná v ulici. Za zmínku ještě stojí místní záchod. Je to poměrně velká bouda na dvoře. Když jsem do ní věšel, tak jsem byl poněkud zaskočen. Jednalo se o holou místnost s prkennou podlahou, jen uprostřed jedno prkno chybělo. Když jsem do škvíry nahlédl, tak se mi srdce sevřelo. Pode mnou se černala páchnoucí hlubina. Odhaduji jámu tak čtyři metry hlubokou. Zatrnulo mi při představě, že bych se podlahou propadl.Raději jsem se co nejrychleji zbavil toho, co jsem měl navíc a co nejobezřetněji jsem se vzdálil od škvíry.0x600

Na západě se nebe začalo barvit do červena a nastal čas na návrat. Batka vyrazil vrávoravě k autu. Musím říci, že u nás bych si k někomu v tomto rozpoložení do auta nesedl. Ale tady? Nemyslím, že je tu toho moc, do čeho bychom mohli narazit. Pravděpodobnost, že potkáme jiné auto je velice malá. Koně, krávy a yaci se nám určitě vyhnou a obrovskou hromadu šutrů na hřebeni za městem snad mineme. Je skoro tma a můj řidič labužnicky potahuje z cigarety bez filtru...