Má osud smysl pro humor?
No zkrátka ať mi nikdo neříká, že je všechno jen fádní náhoda, že není dané kam dopadne list nesený větrem a že někdo netřídí semínka na ty, které vyklíčí a na ty, co je sežerou ptáci.
Nevykládejte, že někde není nějakej velkej poťouchlík, co se baví každým naším krokem.
Tak schválně...Představte si, že doma sedíte nad hrnkem kafe a najednou vás napadne, že máte v ohradě takovou hodně veselou kobylku, co už na ní dlouho nepřišla řada a že si jen kulatí břicho trávou....No zkrátka bylo by fér jí vzít proběhnout na strniště než to ty ohromný plechový obludy zaořou.
Tak vezmete toho od přírody praštěnýho, koukacího, skákacího a dlouhým poflakováním značně namotivovaného koně, naprovázkujete ho, uděláte "hopá a jdi malá".....
Vzápětí dobře naladění ujdete deset metrů a v ten moment na vás ze stromu spadne mládě veverky...
Sakra, jaká je pravděpodobnost, že se něco takového stane?
Ne, ne...já myslím, že v momentě, kdy se mému koni podlomily nohy a propad se hrůzou do země, jelikož ho nenapadl vhodný směr, kam by se převrátil, se někdo zatraceně válel smíchy po zemi a z očí mu stříkaly fontány slz ze samé radosti. :-)
Olda
7.8.2017
Život v našem srubu je vlastně jedno dlouhé nekončící táboření...Děti se koulí před dveřmi v trávě a pes honí po louce motýly...Tohoto jsem mu zatrhl. :-) Létající živý diamant je otakárek ovocný.
Olda
5.8.2017
Letní večery
Miluji tu chvilku, když přijdu večer do stáda.
Tisíce lučních kobylek zvoní v trávě a jejich píseň se spojí v jeden všudypřítomný tón.
Vlažný vítr mě chladí po horkém dni a z lesa se ozývají první noční ptáci. Celé stádo se ke mně rozeběhne, když mě uvidí a já z dálky vidím, jak se smějí . Každý z koní se mě chce dotknout a já se chci dotknout každého z nich. Hladím je dlouhými tahy po krku, přes hřbet, až ke kořenu ocasu. V tu chvilku je můj svět lehce zvlněnej a hladkej jako ten jejich a já vracím svou ruku na hřívu a jedu s ní přes kulatý měsíc břicha nacpaného trávou. Pak vyrazím procházkou přes výběhy a celé stádo mě vesele doprovází. Rozpustilá dvouletá Lůta mě předběhla a já jí položím jemně ruku na zadek, když mě míjí a ona poslušně zastaví a zařadí se za mě...
Pak se se smíchem rozeběhnu. Na to čekají. Pádí kolem mě a šťastně vyhazují.
A moje srdce zní tónem lučních kobylek. :-)
Olda
2.8.2017
Tak jsme tento týden zdárně dokončili tříměsíční výcvikový kurz a završili ho společným táborákem. Potkal jsem partu fajnových lidí, o kterých mohu říct, že se ke koním chovají v rámci svých možností jen hezky. Lidí, kteří projevili velkou část odhodlání a trpělivosti s mou osobou. :-)
Věřím, že s mnohými budeme brzo pokračovat.
Za rozlučkové foto ve skupině Oldavýcvik 2017 děkuji Áje. :-)
Olda
29.6.2017
Dneska jsem si sáhl zase někam ke dnu....Máme vyplavenej srub, propršelé skříně, zničené fotky. :-( Tak jsem dvě hodiny kopal odvodňovací strouhy. Pak jsem zjistil, že příjezdovka se změnila v řeku s vodou pod kolena a v té jsem následně prorazil kolo od auta. Studnu máme plnou jílové břečky.....No a z rybníka se valí voda vrchem a odnesla deset metrů svahu...Sakra. Opravdu bydlím skoro v Praze a nebo jsem se spletl...?
Olda
29.7.2017
Ten náš pejsek je prostě padlej na hlavu...:-)
Olda
16.6.2017
Přátelé,
nezřídka se na mě obracíte s dotazy, zda jsou skutečně nutné všechny ty věci, které dělají vaši nejrůznější cvičitelé s vašimi koňmi......Já tu nejsem od toho, abych posuzoval práci jiných lidí, ale ANO, je to opravdu tak, že koně se dají cvičit bez sprostoty a násilí ze strany člověka...Jsou to vnímavé a citlivé bytosti, ne naši nepřátelé.
Možná by stálo zato se nezaměřovat na ocenění a poháry cvičitele, ale na to, jak moc spokojeně a uvolněně s ním koně spolupracují...
Olda
16.6.2017
Nezapírám, že jsem na tuhle kobylku fakt hrdej...Dvanáct trailových překážek pod minutu je hezké. Radost mi holka udělala. :-)
Olda
12.6.2017
Tak se zdá, že opeřená mládež co nám dělá sousedy, poletí brzo do světa.
Olda
1.6.2017
Prostě miluju, když mají všechny mé děti narozeniny...:-)
Olda
30.5.2017
Vždycky jsem rád, když mám hřebce hezky na očích. :-)
Olda
25.5.2017
Sociální vazby ve stádě je třeba tužit. :-) Aneb symbolické ocucávání vemínek při návratu do stáda po tréninku. Černej frajer jistí, zda je s holkama všechno v pořádku a jestli se mu vrátili jak mají.
"Hříbátku" vlevo je šest a tomu vpravo dva. :-)
Olda
24.5.2017
Z výcviku....na téma "Naučme svůj mozek nebát se padat ze všech těch prťavejch koní." :-)
Olda
24.5.2017
NEČEKANÝ ÚTOK nepřátelských sekaček
Vždy jsem byl nesmírně hrd na svůj smělý a zvučný hlas. Všechny kurzy s koňmi a lidmi jsem zvládal bez nazvučení a diváci si nikdy nestěžovali, že neslyší....Jsem rozený řečník a ne žádná kuňka přece.
Teď skromně sedím doma za stolem, popíjím ranní kávu od pana Tchibo (zřejmě cizinec) a mlčím. Pokud něco potřebuji říci dětem, tak jenom šeptám....Zkrátka kašlu na výchovu. Zvuky, co vycházejí z mého zmučeného hrdla se podobají výkřikům přejetého skřeta, takže raději nic. Já se zkrátka nechal normálně zaskočit a nezmohl jsem se na jedinou protiakci. Stalo se to tak :
Vyrazil jsem do lůna českého venkova plný odhodlání předávat své letité zkušenosti lidem, kteří jsou ochotni se mnou strávit den. Byl jsem značně motivovaný a natěšený na seznámení s novými koňmi.
Vše se vyvíjelo dobře. Sluníčko svítilo jako o život, na silnicích ranní sobotní klid, ptáci křižovali nebe a řepka na všech polích žlutila jaro, které jsme si zvykli vídat v minulosti zelené.
Lidé, co na mě čekali byli v pohodě, i ranní kafe bylo. A koníci, co pokukují na to co se děje, jsou dobře naladěni....až do oběda.
Pak mi přišla na plac taková veselá roztěkaná kobylka. "Sakra jak oni jí to říkali... Že by Rozbuška nebo Kalamitka..?" No mám normální okno. Kobylka se mnou žertovala a evidentně se dobře bavila ve své mladické veselosti. Prostě taková normální pěkná chvilka......A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe.
Soused z domku naproti. Zřejmě pan Votruba nebo Omáčka, nebo nějakej jinej pán, to je asi jedno, otevřel stará dřevěná vrata od kůlny a hrdě vyrazil v sedačce své nové zelené sekačky za pár desítek tisíc a samozřejmě vybaven nezbytnými sluchátky....RRRRrrrrrrrrrrrrrr !!!!! A byl konec.....:-)
V tento moment, všichni další sousedi na všech stranách, jakoby čekali na povel, vytáhli své nadupané stroje a jako správní Češi, věrni odkaz bájného Bruncvíka, s výkřikem "Všem nepřátelům země České, hlavy dolu !" vyrazili vstříc směle se zelenící jarní trávě.
Na čtyřech posvátných stranách světa rvaly rozdivočelé sekačky drny a já s kobylkou v kruhové ohradě stál mezi nimi a řval jsem do větru směrem k účastníkům kurzu slova o znecitlivování koně na vnější podněty. Jenom chvilkama jsem klesal do kolen s hlavou v dlaních se vzpomínkou na své malované dětství, kdy jme se sestrou vyráželi vyzbrojeni srpy a kárkou na trávu králíkům. V těch krásných dobách jsme při zasekávání srpu do země a vlastních nohou poslouchali volání hrdliček a bučení krav z vedlejší ohrady.
Vesnice mého mládí zkrátka tak nějak vypadala jinak. Tady jsem si připadal jako v zákopech bojiště první světové války..... Většinu nepřátel jsem neviděl, zato dobře slyšel.... Za keřem vedle nedaleké stodoly se v krátkých dávkách rozštěkal křovinořez a po cestě vedle kruhovky projela obojživelná obrněná Terra......
To byl konec. Zavelel jsem všem svým věrným, kteří ještě zůstali při smyslech a schopni pohybu k ústupu a utekli jsme do krytu tlustých kamenných zdí klubovny. Tam jsem v klidu dokončil výklad o zcitlivování koně nad plakátem koně, který jsme sundali ze stěny.....
Po nějakém čase vesnice opět zmlkla.... Jen u souseda na severní straně řvala osamocená motorová pila.
Vykoukli jsme ven....Ticho a klid a sluníčko svítilo.
Tak by mě zajímalo, jak by se s takovouhle situací vyrovnal třeba takovej Monty Roberts. Jestli se nepletu, tak o něčem podobném v žádné ze svých líbivých knížek nepíše. :-) :-) Lížu si rány a říkám si, že vývoj zkrátka nezastavíš. :-)
Olda
14.5.2017
Ha....Lesní muž a jeho dnešní úlovek. :-)
Olda
8.5.2017
Nabízíme volné ustájení pro tři menší nenáročné koně za 2800,- měsíčně za kus koňozvířete. Seno , voda, ohrada...Právě jsme ohradu dodělali. Je prázdná a je jí smutno. :-)
Olda
8.5.2017
Jo... To když jdou páni hřebci kolem ohrady, to je ve stádě pozdvižení.
Olda
9.5.2017
Nejtěžší pro mě je, když mě kontaktuje rodič některého dítěte, abych za ně rozřešil zda koně, co svému robátku koupili prodat či ne, jelikož ho vyhodnotili jako nebezpečného (mnohdy oprávněně) a já jim jako rodič musím zodpovědně říci, že bych takového koně vlastním dětem nepořídil......
A obratem jim musím povědět, že by mě hodně zajímal názor dítěte, které koni již dalo své srdce. Že bych se zajímal o to, co je dítě i rodič ochoten pro koně obětovat a kolik jsou připraveni opustit ze svých představ a ambicí...
A říkám, že někdy zlomené srdce bolí víc než zlomená ruka.
Kdy se prodejci, překupníci a handlíři začnou chovat zodpovědně ke koním i naivním a nezkušeným zájemcům, co chtějí splnit sen svého dítěte...?
A kdy rodiče pochopí, že kupovat koně v prodejní stáji handlíře není stejné jako nakupovat věci v supermarketu...? :-(
Olda
9.5.2017
Momentka z víkendového kurzu...Mladý nevycválanec :-)
Olda
5.5.2017
LESNÍ MOUDROST
Mnoho let žiju u lesa. Nejbližší barák je tak kilometr daleko. Postavil jsem si tu před lety srub z klád stromů, co rostly v sousední rokli a život jim vzal kůrovec. Zvykl jsem si koukat, jak slunce každý den putuje po nebi, jak přilétají a zase odlétají ptáci a jak listí padá ze stromů, aby se s jarem zase zrodilo.
Mám vedle sebe sad, který je starý sedmdesát let a v něm pasu koně. Na jeho okraji je starý včelín s chatou a v ní můj jediný soused. Pán v letech, jehož táta tady sad po válce vysázel...Tenhle soused dělal celý život hajného. Teď je v důchodu a vídám ho o dost méně než před lety.
Dnes jsem se s ním procházel a on mi vyprávěl o stromech, které jsme potkávali...Který z nich zasadil a jak vypadal, když byl semenáčkem a jak se mu u nás dařilo. Došli jsme ke dvěma smrkům a on říkal, že je zasadil, když jeho táta sadař zemřel. V den jeho pohřbu. Řekl jsem, že je jim tak třicet let a on mě opravil, že sedmadvacet......
Mluvili jsme o hlíně, o skálách a pramenech pod našima nohama a také o mladém srnci, co se pásl deset metrů od nás a zvědavě pokukoval. Srnec je u mých koní od narození. Ujídá jim seno a na mě i souseda si dávno zvykl...
Mám rád tyhle staříky a jejich Lesní moudrost. Těhle chlápků je už tak málo.......
Olda
3.5.2017
Tak nám do našeho hřebčího stádečka přibyl tenhle frajer Lexík. Bude se u nás učit základním návykům, které se mu budou při soužití s člověkem hodit, kor když je v plánu nechat ho hřebcem. :-) Také budeme zatahávat, takže z něj bude pracant, ne jenom okrasa do ohrady. :-)
Olda
23.4.2017
Přeji vám všem mnoho jarní síly...:-)
Olda
23.4.2017
Ustájení
nabízíme volné (venkovní, pastevní) ustájení několika koní u nás v Praze na Ořechu.
Cena je od 3 tis. dle velikosti koně.
Olda
23.3.2017
Je to neuvěřitelné...Po více jak roce a půl snažení je mám ! Vlastní mechanické hackamore. :-)
Doufal jsem, že se dostanu výrazně níž s cenou než za co se v minulosti dováželi z USA (výroba zanikla), ale i tak jsou levnější a to jsou i s hengrem.
Takže pro lidičky, co na ně netrpělivě čekají jsou za 3200 kč.
Nechají se k nim vzít i provazové otěže za 450,-. Měl bych jich pár mít.
A ještě...
Olda
19.3.2017
Tříměsíční kurz Nekonfliktního přístupu s Oldou Novákem
Nekonfliktní přístup je metoda "výcviku" a soužití s koňmi, na jejimž principu s koňmi dlouhodobě pracuji.
Letos jsem se rozhodl opět vzít několik nových žáků, proto otvírám tento tříměsíční (1.4.-30.6.) výcvikový kurz s pravidelnými tréninky, které se konají jednou týdně v délce dvou hodin. Do kurzu beru pouze čtyři žáky, ale pokud bude zájemců více, tak zvážím otevření ještě jednoho souběžného termínu v jiném dni. Tento bude v úterý od 17 do 19 hodin. Cena výcvikové dvouhodiny je 500kč a platí se vždy celý měsíc najednou v předstihu.
Ve výcviku nám budou pomáhat moji koně, ale můžete se zúčastňovat i se svými. V tom případě uděláme společně na koni dost užitečné práce, která může zásadně ovlivnit Vaše vzájemné soužití.
Koně můžete u nás i po čas kurzu (nebo dlouhodobě) pastevně ubytovat za standartní cenu.
Co bude náplní kurzu:
Jak už název kurzu napovídá, půjde o osvojení si vnímání světa z pohledu koně. A na základě těchto zkušeností, praktické přizpůsobení vlastního chování tomu, abychom dokázali koně dovést do námi zvoleneného cíle.
Řekneme si o vytváření výcvikového plánu a také o tom, jak ho naplňovat tak, aby nás kůň na společné cestě vnímal stále jako "staršího" spolehlivého kamaráda.
Budeme se zabývat přípravou koně ze země na bezkonfliktní ježdění a nakonec i ježděním, které stojí na rovnocenném partnerství dvou vzájemně si užitečných osobností.
Samozřejmě se jedná o cestu na mnoho let a můj kurz je jen pokusem o otevření dveří a nasměřování cesty....To, zda dokážeme po této cestě někam dojít, je už na vůli, empatii a chuti každého z nás.:-)
Budu se těšit...
Při kurzu na koně tak tlačíme, až z toho padají na záda :-)
Olda
5.3.2017
Eliška je kobylka, za kterou deset měsíců jezdím a moc jsem si oblíbil její zrzavou osobitost. Zívací fotka je krátce po obsednutí, tak jsem jí tím snad moc nevystresoval. :-) :-) Dneska už se mnou šikulka jezdí v lese mezi stromy cvalové slalomy.
Tyhle obrázky jsem právě k velké radosti dostal a moc za ně děkuji.
Olda
23.2.2017
NO NENE !....Úúúúúááááá !
Po patnácti měsících snažení mám hackamore podle vlastního návrhu. :-) Právě jsem je vyzvedl z pošty. Ještě to hodím sedlářce zkompletovat a SPLNĚNO. :-)
Olda
22.2.2017
Tak nakonec si naše babča na mladou ďáblici, které jsme se ujali zvykla a už bez ní nedá ani ránu. :-)
Olda
11.2.2017
Tak tohodle človíčka učím jezdit na koni opravdu s láskou.....Naše malá Ája :-)
Olda
6.2.2017
Moc rád bych vysekl poklonu všem kolegům, kteří se letošní zimu starají o své i cizí koně.
Kdo si to nikdy nevyzkoušel, tak si nedokáže představit, jaká je to fuška udržet to všechno v chodu.
Ta krychle je ukázka tloušťky ledu, který kreje rybníček, na kterém prosekávám klukům vodu.....25 cm. :-)
Olda
3.2.2017
NEKONFLIKTNÍ PŘÍSTUP- výcvik koní podle Oldy Nováka
Byl jsem požádán několika přáteli, zda bych jim nemohl stručně popsat principy vlastní práce, jelikož zjišťujeme, že se mnohdy dostáváme do rozporu s tím, co je pod pojmem horsemanship učil někdo jiný....Nějak mi došlo, že je asi na čase, abych se s touto "krabičkou" v míru vypořádal.:-)
Během let jsem měl možnost pracovat s opravdu velkým množstvím koní. Bylo jich několik set a mnozí z nich byli ti tzv. problémoví. Vlastně to jsou nejčastěji ti, za kterými si mě lidé zvou. Potkával jsem vyděšené koně nebo koně v silné opozici vůči člověku a také ty se ztrátou sebedůvěry i důvěry v lidi...... a já hledal příčiny jejich stavu. Uvědomil jsem si, že problémem jsou, kromě nevhodných podmínek chovu, také nepochopení koňské duše, neúměrné požadavky majitelů, trenérů nebo nejrůznějších cvičitelů a horsemanů, kteří s koněm pracovali anebo se snažili o nápravu koně přede mnou.......
A já se začal ptát, jak vlastně lidé pracují a co dělám já sám a uvědomil jsem si, že mé postupy nakládání s koňmi se od jejich zásadně odlišují a já počal pociťovat potřebu vymezit se od těch všech metod, s kterými si mě mají tendence lidé spojovat. Pokud se člověk naučí číst koním "ze tváře", tak zjistí, že spoustu obecně používaných postupů, které se tak krásně balí do růžových slov o přirozenosti, je vlastně lámání a ovládání koně z pozice síli, a že vlastně vůbec nejde o to se s kamarádem domluvit, ale zcela bezohledně si prosadit svou. Proto jsem hledal a nacházel alternativní cesty, kdy cíle dosahuji zdánlivě tak nějak mimochodem, bez důrazu na cíl jako takový.
Má práce se během let opravdu hodně vyvinula. To, co s koňmi činím dnes vychází především z mého každodenního mnohaletého pozorování koní a práce s nimi a práce s lidmi, které se snažím učit.. Jen minimum znalostí mám zprostředkovaně a jsem v podstatě celoživotní samouk. Metoda, kterou pracuji je založena především na rychlém a vyrovnaném vytvoření vztahu s koněm, v kterém se snažím působit jako ten, kdo je hoden následování. Ten, kdo koně ubezpečuje, že mu za žádných okolností nechce ublížit a všechny nebezpečné situace, do kterých se na společné cestě dostaneme, spolehlivě zvládne vyřešit a najde schůdnou cestu pro oba....Má práce stojí na vzájemném respektu a přátelství. Mou hlavní zbraní je zdánlivá pasivita a jasná transparentnost všech informací a požadavků, které ke koni vysílám a to bez ohledu na to, zda sedím na koni a nebo stojím na zemi.
Každé požadované chování odměním pauzou v uvolnění, dobrotou nebo dotekem a to podle potřeby situace a konkrétního koně. Správné odmeňování a motivování koně má svá přesná pravidla, která zásadně ovlivňují výsledek našeho snažení a i to jak kůň spolupráci vnímá.
Při práci nezvyšuji tlak a když vidím, že kůň evidentně nechápe požadavek, změním způsob sdělení.... Většinou setrvávám v jemném signálu a pokud kůň zareaguje nebo sám udělá něco co chci, tak chování označím odměnou. V případě, že něco nejde, tak volím úplně jinou cestu, ale vždy bez použití násilí a trestů. Pokud se v mé práci násilí objeví, tak vždy pouze v koňské rovině ve formě protitlaku na tlak, který kůň vytváří proti mé osobě. Činí-li tak kůň, tak se jedná v drtivé většině případů o naučené chování člověkem. Nejčastěji pracuji s pauzami a s pokládáním otázek koni, zda mi rozumí, zda souhlasí s tím, co děláme a jestli je můj požadavek v pořádku. Při mém bytí s koňmi je také velice důležitá tzv. pozice nula, to znamená uvolněné držení těla, kdy nesděluji vůbec nic. Do tohoto bodu se neustále vracím na zemi i v pozici jezdce, což dělá všechny mé signály a požadavky jasně čitelnými a dovoluje mi to pracovat na opravdu jemné struně.
Vzájemné postavení si udržuji především tolerancí a kontrolou prostoru svého, prostoru koně a prostoru obecně. Prostor, který kontroluji, musí být pro koně přístavem bezpečí, místem kam se touží vracet.
Z duše se mi protiví nesmyslné zvyšování tlaku na koně, zaplavování a přivádění koně do stresu v kterém je, v pudu sebezáchovy, schopen podávat ty nejvyšší výkony. Lámání koně a potlačování jeho osobosti. Není nic smutnějšího než vyhořelý kůň anebo kůň proměněný v bezchybný neuvažující automat.
Každého koně ctím jako samostatnou jedinečnou bytost a pokorně ho prosím, aby mě naučil něco nového.
Olda
19.1.2017
Diskuze
Vyskytly se nám nějaké potíže s webem, bojujeme s útoky automatů a jinou pakáží...Ti z vás, kteří mi v poslední době psali do poradny dotaz a já jim neodpověděl, prosím vložte dotaz znovu...Děkuji vám za pochopení a za trpělivost s mojí personou a nehodnou technikou ! :-)
Olda
17.1.2017
A loňský rok odcválal za horizont...Odnesl si všechno dobré i všechno špatné. Úspěchy, výhry, prohry a zklamání.....Odnesl i vůni minulých Vánoc.
Olda
10.1.2017
Tak tohle je náš nový člen rodiny, kterého jsme si přivezli ze Šance zvířatům, z.s....Děkujeme :-)
Olda
3.1.2017
Přiznám se, že tak hojnou účast kamarádů, co se motají kolem našeho stáda, jsem na Nový rok nečekal.... Děkuji za hodně pohodovou couračku s koníkama. :-)
Olda
1.1.2017
Pokusím se na tyto otázky co nejstručněji odpovědět, ale již teď vím, že budu pro odpověď muset zajít skutečně daleko. Když jsem si tyto otázky položil, byl jsem sám zaskočen tím, jaké dveře se ve mně otevřely.
Nejsem si jist, že jsme to my, kdo určuje, kam povede naše stezka. Moje sestra například byla více než dvacet let ošetřovatelka krav. Nemyslím, že by si to plánovala. No a mně do cesty vstoupil kůň a provedl mě životem. Ten můj se jmenuje Čanku, což příznačně znamená Cesta. Nebyl to můj první kůň a ani poslední. Ale ten, který určil, jak mám žít. Kvůli němu jsem strávil šestnáct let života ve srubu bez elektřiny. Ten huculský hřebec byl ke mně nemilosrdný. Je mnohem chytřejší nežli já, veliký tvrďák, a naučil mě většinu toho všeho, co jsem potřeboval ze světa koní znát. To on mě pozval na dobrodružnou cestu koňskou duší, aby mě v zápětí obrazně, ale důrazně „vyčut“ ven, protože jsem se nedíval tím správným směrem. Sotva jsem se zvedl z bláta cesty, už mě zval zase dál na další vzájemnou zkoušku. Nikdy mě nešetřil a žádnou chybu neodpustil. Byl více než dvacet let mým učitelem a já jsem mu hluboce zavázán. Moji přátelé mu přezdívali prakůň a já jsem přesvědčen, že je v něm prastarý duch koní. Takových, jací byli, když se s nimi člověk poprvé pokoušel domluvit.