Co je Nekonfliktní výcvik koní Oldy Nováka
Během let jsem měl možnost pracovat s opravdu velkým množstvím koní. Bylo jich několik tisíc a mnozí z nich byli ti tzv. problémoví. Vlastně to jsou nejčastěji ti, za kterými si mě lidé zvou. Potkával jsem vyděšené koně nebo koně v silné opozici vůči člověku, a také ty se ztrátou sebedůvěry i důvěry v lidi… A já hledal příčiny jejich stavu. Uvědomil jsem si, že problémem jsou, kromě nevhodných podmínek chovu, také nepochopení koňské duše, neúměrné požadavky majitelů, trenérů nebo nejrůznějších cvičitelů a horsemanů, kteří s koněm pracovali, a nebo se snažili o jeho nápravu přede mnou..
Začal jsem se ptát, jak vlastně lidé pracují, co dělám já sám a uvědomil jsem si, že mé postupy nakládání s koňmi se od jejich zásadně odlišují a počal jsem pociťovat potřebu vymezit se od těch všech metod, s kterými si mě mají tendence lidé spojovat. Pokud se člověk naučí číst koním „ze tváře“, tak zjistí, že spoustu obecně používaných postupů, které se tak krásně balí do růžových slov o přirozenosti, je vlastně lámání a ovládání koně z pozice síly, a že vlastně vůbec nejde o to se s kamarádem domluvit, ale zcela bezohledně si prosadit svou. Proto jsem hledal a nacházel alternativní cesty, kdy cíle dosahuji zdánlivě, tak nějak mimochodem, bez důrazu na cíl jako takový.
Má práce se během let opravdu hodně vyvinula. To, co s koňmi činím dnes, vychází především z mého každodenního mnohaletého pozorování koní, práce s nimi a práce s lidmi, které se snažím učit. Jen minimum znalostí mám zprostředkovaně a jsem v podstatě celoživotní samouk. Metoda, kterou pracuji je založena především na rychlém a vyrovnaném vytvoření vztahu s koněm, v kterém se snažím působit jako ten, kdo je hoden následování. Ten, kdo koně ubezpečuje, že mu za žádných okolností nechce ublížit a všechny nebezpečné situace, do kterých se na společné cestě dostaneme, spolehlivě zvládne vyřešit a najde schůdnou cestu pro oba… Má práce stojí na vzájemném respektu a přátelství. Mou hlavní zbraní je zdánlivá pasivita a jasná transparentnost všech informací a požadavků, které ke koni vysílám a to bez ohledu na to, zda sedím na koni, nebo stojím na zemi.
Každé požadované chování odměním pauzou v uvolnění, dobrotou nebo dotekem a to podle potřeby situace a konkrétního koně. Správné odměňování a motivování koně má svá přesná pravidla, která zásadně ovlivňují výsledek našeho snažení a to, jak kůň spolupráci vnímá.
Při práci nezvyšuji tlak a když vidím, že kůň evidentně nechápe požadavek, změním způsob sdělení… Většinou setrvávám v jemném signálu, a pokud kůň zareaguje, nebo sám udělá něco, co chci, tak chování označím odměnou. V případě, že něco nejde, tak volím úplně jinou cestu, ale vždy bez použití násilí a trestů. Nejčastěji pracuji s pauzami a s pokládáním otázek koni, zda mi rozumí, zda souhlasí s tím, co děláme a jestli je můj požadavek v pořádku. Při mém bytí s koňmi je také velice důležitá tzv. pozice nula, to znamená uvolněné držení těla, kdy nesděluji vůbec nic. Do tohoto bodu se neustále vracím na zemi i v pozici jezdce, což dělá všechny mé signály a požadavky jasně čitelnými, a dovoluje mi to pracovat na opravdu jemné struně. Vzájemné postavení si udržuji především tolerancí a kontrolou prostoru svého, prostoru koně a prostoru obecně. Prostor, který kontroluji, musí být pro koně přístavem bezpečí, místem kam se touží vracet.
Z duše se mi protiví nesmyslné zvyšování tlaku na koně, zaplavování a přivádění koně do stresu, v kterém je v pudu sebezáchovy schopen podávat ty nejvyšší výkony. Lámání koně a potlačování jeho osobnosti. Není nic smutnějšího, než vyhořelý kůň, a nebo kůň proměněný v bezchybný neuvažující automat.
„Každého koně ctím jako samostatnou jedinečnou bytost a pokorně ho prosím, aby mě naučil něco nového..“
— Olda Novák